Podle původní knihy i jejích pokračování vzniklo množství filmů, televizních seriálů a počítačových her. Momentálně se v kinech promítá druhá část nejnovějšího filmu kanadského režiséra Denise Villeneuva.
Zájem o planetu Arrakis proto znovu ožívá. Týká se to i vědeckých kruhů. Odborníci na klimatické simulace Alex Farnsworth a Sebastian Steinig z Bristolské univerzity společně Michaelem Farnsworthem ze Sheffieldské univerzity se rozhodli prozkoumat, nakolik je popis prostředí Duny realistický. Výsledky svého snažení oficiálně nezveřejnili ve vědeckém časopise. I tak jsou ale zajímavé.
Farnsworth a spol. použili moderní klimatický model. Zadali do něj podrobnosti o reliéfu Duny, její oběžné dráze a další údaje z knih. Výpočty zabraly výkonnému superpočítači něco přes tři týdny.
Podnebí Duny vyšlo překvapivě podobné knize. Planeta by asi byla obyvatelná pro lidi. Život na ní by však byl velice obtížný. Výstupy z modelu se zároveň od předlohy i v mnohém lišily.
Sedmapadesát milionů let pod ledem. Už víme, co v minulosti Zemi proměnilo v obří sněhovou kouli |
Podle Franka Herberta měly být nejlépe obyvatelné střední zeměpisné šířky a polární oblasti Arrakis. Nejhůř mělo být okolo rovníku. Z modelu však rovníkové pásmo vyšlo relativně dobře.
Letní teploty v něm dosahovaly 45 °C. Zimní vycházely nad 15 °C. Zato na pólech by mohlo být v zimě až −75 °C. Ve středních zeměpisných šířkách pak −40 °C. Letní teplota by mohla dosahovat až 70 °C.
V knize má Duna na pólech ledové čepičky. Podle modelu by však nemohly existovat. V létě by roztály. V zimě už by se neobnovily. Na rozdíl od knihy by na Duně mohlo někdy i pršet.
