Výron žhavého plynu pozorovali nezávisle na sobě dva britští astronomové Christopher Carrington a Richard Hodgson. Následné bouři se však dnes říká jen Carringtonova událost. Vyvolala silné polární záře na celém světě.
Telegrafy selhávaly. Uštědřovaly operátorům elektrické šoky. Z telegrafních sloupů sršely jiskry. Kdyby se něco podobného stalo v současnosti, bouře nejspíš vyřadí většinu satelitů na oběžné dráze.
Zjistit přesnou intenzitu události z roku 1859 je obtížné. Přístroje i jednotky byly jiné než dnes. Podle prvních odhadů způsobila incident geomagnetická bouře, jaká zasáhne Zemi v průměru jednou za tisíc let. Později ale fyzikové odhad zmírnili. Bouře se pak považovala jen za stoletou.
Magnetogramy z roku 1859 zachycující Carringtonovu událost
Odpovídalo by to změně magnetického pole okolo 350 nanotesel za minutu. Tesla je jednotka veličiny označované jako magnetická indukce. Popisuje silové účinky magnetického pole. Jedna tesla je hodně. Většinou se používají menší násobky.
Minus 75 stupňů na pólech. Na planetě Duna by lidé asi přežili, v čem se ale Herbert „seknul“? |
Tým Ciarana D. Beggana z Britské geologické služby tvrdí, že původní odhady síly Carringtonovy události byly blíže realitě než pozdější opravené. Prozkoumali dobové záznamy. Bouři zachytily dvě londýnské observatoře. K měření se používaly magnetické jehly zavěšené na provázku. Jejich pohyb se zaznamenával na papír. Papíry se dochovaly.
Přepočítat záznam na dnešní jednotky bylo obtížné. Beggan a spol. si ale myslí, že se jim to podařilo. Bouře z roku 1859 se podle nich projevila změnou magnetického pole okolo 500 nanotesel za minutu.
V jednom okamžiku však jehla opustila papír. Mohlo to proto být i víc. Měření tak odpovídá spíš proudu slunečních částic, jaký zasáhne Zemi jednou za tisíc let.
