Položíme-li si otázku, do jaké míry naše biologické pohlaví a socio-kulturní gender ruku v ruce s výchovou ovlivňuje způsob, jakým se učíme, je těžké na ni jednoznačně odpovědět. Zažité stereotypy nás snadno mohou svést k domněnkám, že za rozdíly ve způsobech učení chlapců a dívek stojí odlišná struktura mužského a ženského mozku. Nejnovější studie však ukazují, že ačkoliv z biologického hlediska tyto rozdíly existují, jsou spíše minimální. Stejně jako naše porozumění, co ve skutečnosti znamenají a jak se projevují. Zatímco řada statistik a pozorování praxe naše odlišnosti, zdá se, potvrzují, jejich teoretické vysvětlení má k jasné vizi daleko.
Rozum, sebepoznání a sociální dovednost
Podle Ireny Smetáčkové, vedoucí Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, se předpoklady ke studiu zakládají na třech různých aspektech: zaprvé na rozumové schopnosti týkající se verbální a neverbální komunikace, zadruhé na sebepoznání a autoregulaci a pak také na sociálních dovednostech.
Pod sebepoznání patří porozumění vlastním silným a slabým stránkám. Autoregulace zahrnuje například schopnost zvládat své momentální stavy či odložit své aktuální přání. Sociální dovednosti odrážejí, jak adekvátně jsme schopni komunikovat.
