LN Odlišují se Češi při podpoře charitativních projektů v něčem od ostatních Evropanů?
Nedávno jsme na toto téma dělali mezinárodní průzkum. Ze třiceti zahrnutých zemí měli Češi nejmenší důvěru k dobročinným organizacím, o desítky procent menší než jinde. Na druhé straně, když se v další otázce zjišťovalo, zda by přispěli, pak stejně vysoké procento jako jinde řeklo, že ano.
Nedůvěra možná pramení z toho, že je u nás dobročinných organizací tolik. Češi také mnohem více než jiní reagují na velké humanitární katastrofy, zatímco dlouhodobé programy nejsou pro ně tolik atraktivní. Což může být způsobeno tím, že i ve srovnatelně velkých západních zemích, jako Nizozemsko nebo Švédsko, existuje mnohem větší zájem o mezinárodní problémy než u nás.
O řadě vážných problémů ve světě se z českých médií nedozvíte skoro nic. Ale abych nemluvila jen negativně: máme v České republice kolem 60 tisíc dárců a podpora každým rokem stoupá.
LN Není to kontraproduktivní, když několik humanitárních organizací vybírá na tutéž věc a pak působí na jednom teritoriu?
Asi je dobré, že lidé mají možnost si vybrat. Když je někdo nábožensky založený, asi raději přispěje katolické charitě. Důležité je pak na místě pomoc koordinovat, aby se některé věci zbytečně nedublovaly.
Některé organizace také nemají s daným teritoriem příliš zkušeností, což se může neblaze projevit. Třeba na Srí Lance po tsunami bylo hodně organizací, které měly dost peněz, a pak se třeba stavěly školy na nevykoupených pozemcích daleko od vesnic.
Ředitelka české pobočky UNICEF:PAVLA GOMBA (36) narodila se v Ostravě jako Pavla Voženílková, cizokrajné jméno získala od svého bývalého manžela, který pocházel ze Zimbabwe a kterého potkala na pražské Vysoké škole ekonomické, kde vystudovala obor Finance a řízení lidských zdrojů.
Pracovala na dánském velvyslanectví a v Nizozemské obchodní komoře. Delší čas žila v Zimbabwe. Od roku 2000 je výkonnou ředitelkou UNICEF (Dětského fondu OSN) v České republice. V roce 2004 byla zvolena členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ve své publikační činnosti (např. kniha Slyšíte nás?) čerpá ze zkušeností s mezinárodními humanitárními programy a především z cest do rozvojových zemí Afriky a Asie. |
LN V Česku jsou velmi oblíbené tzv. adopce na dálku, které UNICEF nepodporuje. Proč?
Nepovažujeme za správné vybrat jedno dvě děti z komunity a těm zajistit školní vzdělání. Snažíme se pomoci celé komunitě. Adopce na dálku je navíc zbytečně drahá a "adoptivní rodiče" přispívají i na věci, které jsou zbytné.
Než jsem pracovala v UNICEF, žila jsem nějaký čas v Zimbabwe a nejbohatší rodina v té obci byli Indové, kteří šili školní uniformy. Přijde mi nemorální vybírat na školní uniformy, což je mnohdy největší část z peněz získaných adopcí na dálku, z čehož pak profitují jen výrobci uniforem. Na kvalitu vzdělání to nemá žádný vliv.
LN Pokud se ale do adopcí na dálku zapojí dost lidí, možná že nakonec dostanou touto formou příspěvek na vzdělání skoro všichni, a ne jen několik vybraných jedinců.
Adopce na dálku je dobrá zejména pro dárce, kteří mají dobrý pocit, že přispívají někomu konkrétnímu na konkrétní věc. Z hlediska příjemců to správné není. Víme, že děti, které jsou hezčí a vypadají na fotce chytřeji, mají větší šanci než ty s rozpláclým nosem, které chytře nevypadají. Není správné, aby do školy chodily jen hezké děti. Měly by tam být i ty škaredé.
Celý rozsáhlý rozhovor s Pavlou Gomba vyšel v sobotním vydání deníku Lidové noviny.
