„Jeden soused se mě zeptal, jestli jsem viděla klokana,“ říká pekařka Maryline z obce Hermeray. Bylo to časně zrána loni v červnu. „Odpověděla jsem mu: Nepřebral jsi snad trochu?“ Pekařka jen koukala: zvíře stálo přede dveřmi, jakoby čekalo, až pekařství otevře. Pak vyrazilo po silnici, aniž by se příliš staralo o kolemjedoucí auta.
Stejně jako ona se další obyvatelé jihozápadního pařížského okolí někdy setkali s klokanem, přesněji s klokanem Bennettovým, klidným a sympatickým vačnatcem z Tasmánie na jihu Austrálie. Potkali ho na své zahradě, na silnici, zvědavě si prohlížejícího myslivce nebo mrtvého v bazénu.
Uprchlíci ze ZOO
Na vzniku této geografické anomálie nese vinu zoologická zahrada v městečku Emancé. V 70. letech tu dírou v oplocení unikla skupina klokanů a pak následovaly další.
Tito klokani se pak usadili v přírodě a začali se rozmnožovat. „Je to ve Francii zcela ojedinělá situace,“ říká Laurent Tillon, který se zabývá faunou a biodiverzitou v Národním úřadu pro lesy (ONF).
Klokan žije dvanáct až patnáct let. Potomci prvních uprchlíků dnes žijí v masívu Rambouillet, kde se soustřeďují hlavně kolem Emancé, ale někteří byli objeveni až 40 kilometrů odsud.
Je těžké říci, kolik jich tu takhle volně žije. Neexistuje o tom žádná vědecká studie a zvíře se chová nenápadně, pohybuje se o samotě a především v noci. Bruno Munilla z místního přírodovědeckého sdružení odhaduje, že jich je 100 až 150.
I když jsou klokani exotičtí, v tomto regionu se jim líbí. Našli si tu pelíšky a úkryty, říká studentka Laure Raadová, která od března dokumentuje vztah klokanů k životnímu prostředí. Klima je tu podle ní jen málo odlišné od jejich rodné Tasmánie a podrost a houštiny jim skýtají potravu, ať už jde o mladé výhonky, bobule, pupeny či trávu.
Navíc má vačnatec tu výhodu, že tu nemá přirozeného nepřítele. Pro lišky je příliš velký: měří v průměru 80 centimetrů a váží 15 až 20 kilogramů.
Klokan versus pojišťovny
Jeho maso je jedlé, ale milovníci steaků budou zklamáni: „Není na seznamu lovné zvěře,“ upozorňuje Stéphane Walczak z federace lovců v Ile-de-France. Zvíře nepůsobí zatím žádné zdravotní problémy, není označeno za škodnou, ani chráněno, ani chováno v domácnostech.
Největší nebezpečí hrozí klokanům od automobilů. Každoročně tak přijde o život 15 až 20 zvířat, odhaduje Bruno Munilla.
Skeptické pojišťovny často nechtějí řidiči věřit, že za nehodu mohl klokan. Městský úřad v Emancé tedy vydává potvrzení, že se na jeho území klokani skutečně pohybují. „Klokani jsou naši maskoti,“ říká starostka Christine Davidová.
