'Aktivec' versus lenoch: Kdo je lepší rodič?

Nicméně, tlak společnosti je prostě takový, že všichni chodí s dětmi cvičit anebo plavat. Kdo nechodí, je podivný rodič. Poslední dobou proto sedím u internetu, listuju brožurkami a pro rodiče a hledám pro mě a Kryštofa vhodný kurz.

Přitom jsem se zařekla, že do podobných dětských zařízení již nevkročím. Nějak jsme neměli štěstí. Tak třeba plaváníčko: Kryštof pokaždé řval, když jsem ho coby mimino nesla do bazénku, při potápění jsem měla pocit, že mu ubližuju. Navíc jsem chytla partu maminek, do které jsem nijak nezapadala. Všechny byly alternativně naladěné, nosily sarongy, rodily převážně doma a děti neočkovaly. Některé naše společné diskuse v sauničce po plavání stály opravdu za to. Vrcholem bylo, když mi jedna vedoucí kurzu vysvětlila řev některých přehřátých dětí v sauně tím, že to určitě souvisí s jejich minulými životy a musí se to "zlomit". Když ostatní ženy souhlasně pokyvovaly, přišlo mi, že jsem snad Alenka v říši divů a zařekla jsem se, že se bez plavání obejdeme. Kryštof měl radost a můj manžel, který byl svědkem jeho scén ve vodě, mi mé rozhodnutí schválil všemi deseti.

Pak jsme zkoušeli cvičení. K mojí smůle se tu opět sešla podobná parta. A co víc, paní učitelka si rodiče pletla s dětmi a poučovala nás. Vnucovala mi opět své modely výchovy. Když mě po několikáté okřikla a poučila mě, jak mám jednat s vlastním dítětem, věděla jsem, že na tohle "cvičeníčko" už nezavítám. A nebyla jsem jediná z maminek. Takže jsme i bez cvičení.

Moje máma se mým problémům s kurzy směje a moje babička jen kroutí hlavou. Dřív prostě ženy s dětmi na kurzy nechodily. Dnes je to téměř nutnost. Neznám nikoho, kdo by nechodil! A občas ten trend kolem plaváníčka a cvičeníčka hraničí s fanatismem. Můžu zodpovědně říct, že například na našem předraženém plaváníčku jsem potkávala rodiče, kteří neměli pomalu na jídlo a na oblečení, nicméně tento sport si nemohli nechat ujít. Je to prostě mánie a taky velmi dobrý byznys.

Já jsem teď tedy pasivní matka. Nedávno jsem ale otevřela knihu, která mi přistála pod stromečkem a můj přístup naprosto podporuje. Jmenuje se "Líný rodič" a jak jsem pochopila ze sociálních sítí, jde o populární mateřské čtivo dneška. Její základní pravidlo výchovy zní: "nechte děti být". Znamená to například ignorovat zájmové kroužky a drahé dovolené, ale taky třeba zavést opět "dětskou práci". Děti totiž prý rády pracují. Něco na tom bude, Kryštof totiž zbožňuje luxování a o mop se se mnou přímo pere! To by se mohlo jednoho dne hodit. Proč nezkusit být líným rodičem? Startuju tedy kariéru lenocha a zatím je to celkem fajn a Kryštofa to baví!

Dnes ráno jsem mu pustila Krtka a pak si šla opět lehnout. Když mi zazvonil mobil, který jsem nechala v obýváku, líně jsem si o něj Kryštofovi řekla. A můj malý pracant mi ho donesl přímo do postele a měl z toho velkou radost, že mi může posloužit! Funguje to dobře.

A jak říkal už nestor dětské psychologie, profesor Matějček: spokojená matka znamená spokojené dítě. Takže já jsem teď spokojená líná matka. I když zatím trochu s výčitkami.