Momentálně nabízí své služby klientům sám, ale nebylo to tak od začátku. Ještě donedávna učil v kurzech pořádaných jednou z největších českých jazykových škol Caledonian School. Teď se s ní chce soudit. Proč? "Velké školy mají dost peněz, aby pomocí inzerátů nalákaly rodilé mluvčí, kteří uvažují o tom, že by přijeli do Prahy učit. Slibují jim hory doly," říká Sterling Thompson a pokračuje: "Škola, pro kterou jsem pracoval, se však o nás lektory moc nestarala. Neposkytovala nám řádnou dovolenou, když jsem po ní loni na jaře žádal potvrzení pro své daňové přiznání, dělala mi potíže a potom mne ze svých služeb dokonce propustila."
Čtěte také |
Externisti převažují
Byli to rodilí mluvčí, kdo před dvaceti lety pomohli vyplňovat letitý nedostatek jazykového vzdělání v postkomunistických zemích. Do Česka jich začaly proudit tisíce. Byli mezi nimi studenti, ale třeba i taxikáři, kteří schopnostmi učit neoplývali. Dneska je situace o dost jiná. Jak na straně poptávky, tak na straně nabídky. Poptávka poklesla zejména ve firmách, které v krizi přestaly svým zaměstnancům jazykové kurzy platit. A co lektoři?
Školy už neberou zdaleka každého. "V současné době se jenom na jazykovku, kde pracuji, hlásí tak pět až deset rodilých mluvčích týdně," říká předsedkyně Asociace certifikovaných jazykových škol Andrea Křížková. Jen málo škol navíc lektory zaměstnává v běžném pracovním poměru.
