V této záplavě však původní obyvatelé Dubaje, kterých je asi 20 procent z 1,2 milionu lidí žijících v emirátu, často cítí, že jejich původní způsob života je ohrožený, a reagují svou izolací.
Komunity v luxusních vilách
Kdysi žili v blízkosti pobřeží zálivu, který předchozím generacím poskytoval obživu z rybaření či lovu perel. Dnes přebývají v uzavřených komunitách z luxusních vil na pouštním okraji Dubaje, kde je spojuje nevyřčené pravidlo neprodávat domy cizincům.
Tam, kde stávaly jejich staré domy, jsou nyní zářící mrakodrapy, nákupní střediska a restaurace rychlého občerstvení. V několika tradičních arabských domech, které tu zůstaly - patrových stavbách s plochou střechou a vnitřním dvorkem - teď bydlí chudí asijští dělníci po šesti až sedmi v jednom pokoji.
Další obětí tohoto trendu se stala arabština, jazyk původních obyvatel Dubaje. Pro odhadem dvě stovky různých národností, jež v současnosti žijí v emirátu, se stala esperantem angličtina, která pronikla i do vládní korespondence a stala se de facto oficiálním jazykem soukromého sektoru.
„Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi,“ říká právník a bojovník za lidská práva Muhammad Rukin, jemuž volání po politických reformách a názory na budoucí rozvoj země vynesly zákaz publikování v místním tisku a připravily ho o místo vysokoškolského profesora.
„Nemůžeme uhájit svou identitu bez zvýšení našeho podílu v populaci. Většina diktuje pravidla hry dokonce i v případě, že menšinu tvoří původní obyvatelé,“ říká Rukin, který vyzývá k naturalizaci arabských muslimů dlouhodobě žijících v Dubaji.
Občanství by rovněž podle něj měly dostat děti žen pocházejících z emirátu, které se vdaly za cizince. Podle současných pravidel v takovém případě potomkům občanství nepřísluší. Spektakulární rozvoj Dubaje, která se stává globálním bankovním a obchodním centrem, je naplněním ambicí vládce Dubaje, viceprezidenta a premiéra Spojených arabských emirátů šajcha Muhammada bin Rašída Maktúma.
Odvrácenou stranou neuvěřitelného rozvoje Dubaje podle mnohých je, že se z něj stává bezduché místo, kde všichni vypadají, jako by jen projížděli.
Komunity v luxusních vilách
Kdysi žili v blízkosti pobřeží zálivu, který předchozím generacím poskytoval obživu z rybaření či lovu perel. Dnes přebývají v uzavřených komunitách z luxusních vil na pouštním okraji Dubaje, kde je spojuje nevyřčené pravidlo neprodávat domy cizincům.
Tam, kde stávaly jejich staré domy, jsou nyní zářící mrakodrapy, nákupní střediska a restaurace rychlého občerstvení. V několika tradičních arabských domech, které tu zůstaly - patrových stavbách s plochou střechou a vnitřním dvorkem - teď bydlí chudí asijští dělníci po šesti až sedmi v jednom pokoji.
|
Pro odhadem dvě stovky různých národností, jež v současnosti žijí v emirátu, se stala esperantem angličtina, která pronikla i do vládní korespondence a stala se de facto oficiálním jazykem soukromého sektoru. 
„Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi,“ říká právník a bojovník za lidská práva Muhammad Rukin, jemuž volání po politických reformách a názory na budoucí rozvoj země vynesly zákaz publikování v místním tisku a připravily ho o místo vysokoškolského profesora.
„Nemůžeme uhájit svou identitu bez zvýšení našeho podílu v populaci. Většina diktuje pravidla hry dokonce i v případě, že menšinu tvoří původní obyvatelé,“ říká Rukin, který vyzývá k naturalizaci arabských muslimů dlouhodobě žijících v Dubaji.
Občanství by rovněž podle něj měly dostat děti žen pocházejících z emirátu, které se vdaly za cizince. Podle současných pravidel v takovém případě potomkům občanství nepřísluší. Spektakulární rozvoj Dubaje, která se stává globálním bankovním a obchodním centrem, je naplněním ambicí vládce Dubaje, viceprezidenta a premiéra Spojených arabských emirátů šajcha Muhammada bin Rašída Maktúma.
Odvrácenou stranou neuvěřitelného rozvoje Dubaje podle mnohých je, že se z něj stává bezduché místo, kde všichni vypadají, jako by jen projížděli.
