Obrátili se o pomoc na zemědělské výzkumníky a ti na botaniky a ukázalo se, že oním nezdolným plevelem je kamyšník – ale jediným známým středoevropským druhem byl původně kamyšník přímořský, který roste ve slaných mokřinách a u nás je silně ohroženým druhem.
Jak je možné, že se ohrožená vlhkomilná rostlina šíří na polích – a jak je možné, že je odolná vůči všem známým prostředkům k hubení plevelů?
"Ve skutečnosti to totiž vůbec není kamyšník přímořský, ale zcela nový druh, kterému jsme dali název kamyšník širokoplodý," vysvětluje Zdenka Hroudová z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích.
Když botanici pečlivě srovnali velké množství vzorků kamyšníků rostoucích ve střední Evropě, podařilo se jim odlišit celkem pět druhů. Kromě kamyšníku přímořského je to kamyšník vrcholičnatý, kamyšník jižní a pak dva druhy, které se vyskytují jako plevel – kamyšník polní a kamyšník širokoplodý.
Na pohled jsou si některé z druhů velice podobné – dvě rostliny stejného druhu rostoucí v jiných podmínkách se od sebe zdánlivě mohou lišit více nežli rostliny dvou různých druhů. Spolehlivě se poznají podle semen, ale podle fotografií nebo i herbářů je často nelze rozeznat. Čím se ale liší výrazně, je způsob šíření a citlivost na podmínky, ve kterých se jim daří.
Všechny kamyšníky vypadají podobně jako ostřice nebo některé druhy trav. Mají dlouhé, ostré listy a trojhrannou lodyhu, na které se v době květu objevují tmavě hnědé klásky. Jejich hlavním trumfem jsou ovšem podzemní hlízky – každá rostlina vytváří síť oddenků s kulovitými hlízkami, které vypadají trochu jako malé brambory. Ty později ztvrdnou a v nepříznivých podmínkách přežijí bez známek života i několik let, aby v době dostatku vody daly život další generaci rostlin.
Zatímco kamyšník vrcholičnatý roste v rybnících a potřebuje hodně vody (podobně jako třeba orobinec), kamyšník širokoplodý roste i v méně vlhké půdě. Hlízky jsou tak tvrdé, že je nelze zničit mechanicky ani postřikem – ten dovnitř hlízky nepronikne.
Kombinace velké tolerance k půdním podmínkám a odolnosti hlízek dělá z kamyšníku širokoplodého ideální plevel.
Silniční náspy a mělká orba
Ale jak to, že nás nezaplavil už dávno? "Masovému rozšíření kamyšníků pravděpodobně napomohla změna způsobu obdělávání půdy," říká Petr Zákravský z Botanického ústavu. Rozorání mezí a výstavba silničních náspů způsobily vznik míst, která jsou několikrát ročně silně podmáčená. Většina rostlin v takto bahnité půdě uhyne, ale kamyšníkům vlhkost naopak velice svědčí.
Navíc se v posledních letech rozšířila tzv. technologie minimálního zpracování půdy, při které je vrchní vrstva půdy, zhruba do deseti centimetrů, rozorána disky. Ty od sebe oddělí jednotlivé hlízky kamyšníků a rozhrnou je po celém poli. Během několika let tak sami zemědělci rozesejí hlízky kamyšníků po ohromné ploše.
Ideálními podmínkami pro růst kamyšníků jsou širokořádkové plodiny na vlhkých polích, například kukuřice. "Při hledání výskytu kamyšníků stačí hledat kukuřici," poznamenala Zdenka Hroudová.
Lze se nějak invazi nového plevele bránit? Ještě před třiceti lety o kamyšnících na polích nikdo neslyšel. Nevyhovuje jim hluboká orba – zaryjeme-li hlízky hlouběji než 20 cm pod zem, rostlina se na povrch nedostane. Důležité je i dobré odvodnění polí, nesmí na nich vzniknout laguny, ve kterých voda stojí dlouhé týdny.
Ovšem pokud už v nějakém mokrém místě kamyšníky rostou, je lepší tento kus pole přestat obdělávat, případně jej osít pícninami, například vojtěškou. "Semeny se nerozšíří, a dokud mělkou orbou nerozšíříme jeho hlízky, nemusíme se jeho rozmnožení bát," doporučuje botanička.
Jinde užitečná rostlina
Paradoxem je, že kamyšníky byly v některých zemích užitečnou rostlinou. Zelené části používali hospodáři jako krmivo pro dobytek, mladé hlízky jsou jedlé a ze ztvrdlých se dá mlít mouka, hlínu prorostlou oddenky s hlízkami využívali k výrobě nepálených cihel.
Dnes se kamyšníky využívají k dekorativním účelům – lidé je sázejí na břehy zahradních rybníčků, což může být další zdroj šíření kamyšníků.
Nové stavební parcely bývají často těsně u zemědělské půdy. Podezdívka plotů tvoří hráz, za kterou vzniká mokřina – pak stačí vyhodit staré bahno i s hlízkami a kamyšníky se začnou objevovat v nové lokalitě.
Zatím se plevelné kamyšníky šíří jako mor. "Pokud se zásadně nezmění chování lidí k půdě, bude se situace zhoršovat," varuje Zdenka Hroudová.
Čím dál častější lokální záplavy a zavlažování polí jsou podle jejích slov to nejlepší, co si kamyšníky mohou přát. Již dnes se na mnoha místech v Polabí a na jižní Moravě rozmohly natolik, že některé plodiny se na polích vůbec nemohou pěstovat – rychle rostoucí kamyšníky úrodu zničí.
Nasazení herbicidů zničí ostatní plevel, ale tím vlastně odstraní konkurenci a kamyšníky rostou o to lépe. "Jedinou skutečně účinnou metodou je hluboká orba, pečlivé obdělání polí a obnovení odvodňovacích drenáží, které zabrání vzniku mokřadů," uzavírá Zdenka Hroudová.
