Tenhle hubený muž ve špatně padnoucím obleku, jemuž na pracovním stole neustále hoří vonná tyčinka, pracuje jako detektiv. A jeho kancelář, kde na zdi visí plakát s mírně pokrouceným anglickým varováním: "I zdi mají oči a uši. Buď ve střehu!", se specializuje na prověřování budoucích snoubenek a snoubenců, píše agentura AP.
Singh strávil celé roky tím, že zdokonaloval své dovednosti: převleky, sledování, matení protivníka. Během řádově několika minut je schopný vyslat týmy prakticky kamkoli po celé Indii. A jeho práce je nezbytně nutná. V moderní indické společnosti nahradily po staletích sňatky domlouvané rodinami svatby založené na lásce, citech a anonymních seznamkách. A jak by takové svazky mohly dopadnout bez pomoci soukromého detektiva? "Dneska je potřeba prověřit, jestli lidé říkají pravdu. A to je náš úkol," říká Singh. "Má ten chlapec opravdu vzdělání? Dostává opravdu tak vysoký plat? Není do větru?" Nastávající ženich může vypadat jako příjemný mladý muž. Možná je z dobré rodiny. Ale po téměř dvou desetiletích vedení vlastní agentury Hatfield Detectives se Singh poučil, jak málo tohle všechno může znamenat. Proto pravidelně varuje s důrazem na každém slově: "Nevíte, co dělá ve volném čase." A je připraven to zjistit.
Za základní proklepnutí 300 dolarů
"Předtím jsme byli jen luxus pro někoho, kdo má zatracenou spoustu peněz," říká Baldev Puri, pětačtyřicetiletý zakladatel velké dillíské agentury AMX, kde třetinu podnikání tvoří předmanželské prošetřování snoubenců. "Teď chce každá rodina vědět maximum." Chcete nechat sledovat snoubence své dcery? Chcete znát jeho plat? Pije? Kouří? Vysedává po barech? Jakou má krevní skupinu? Žádný problém. Bude vás to stát zhruba 300 dolarů za základní proklepnutí, přičemž sledování se platí zvlášť. Indie má sice průměrný roční příjem na jednoho obyvatele nižší než 900 dolarů, ale účty za detektivní práci jdoucí do tisíců dolarů jsou čím dál tím běžnější.
"Začínáme domem. Kolik lidí v něm žije, jestli je majetkem nebo v pronájmu zkoumaného subjektu, jestli je dotyčný ženatý nebo byl už někdy zasnoubený," říká Singh. "Mluvíme s řidiči, sousedy, řidiči sousedů, služkami, zahradníky, lidmi, co chodí pro prádlo. Existuje spousta cest, jak věci zjistit," dodává s úsměvem.
Rodinou domluvené sňatky byly v Indii dlouhou dobu železným pravidlem. Dva páry rodičů za pomoci dohazovače a starších příbuzných našly partnera pro své děti. Důvěryhodní přátelé byli povoláváni na pomoc, bylo-li třeba ověřit, zda někde nehrozí nějaké potenciální nebezpečí - třeba stabilita postavení potenciálního nápadníka v zaměstnání, anebo jestli moc neflirtuje se sousedkami. Budoucí pár obvykle do výběru a rozhodování neměl co mluvit.
Sňatky z lásky jsou čím dál běžnější
Jak se ale pohled na vztahy posunul, a úměrně tomu, jak se košatící střední třída strachuje, aby manželství jejich potomků neskončilo katastrofou, vyrojila se po celé Indii malá armáda detektivních agentur. Profese, která druhdy přežívala na okraji společnosti, se ve vší tichosti přesunula do hlavního proudu. "Dneska se v Indii všechno mění," shrnuje to prostě Puri.
V současnosti jsou tu čím dál tím běžnější sňatky "z lásky" v západním stylu se všemi zmatky, které s sebou nesou. Dokonce i konzervativní rodiny se častěji uchylují ke "zprostředkovaným sňatkům z lásky", kdy rodiče vyberou potenciální partnery, ale konečné rozhodnutí nechají na dětech. I v nejtradičnějších kruzích se sjednané sňatky často odehrávají mezi rodinami, které se navzájem neznají a seznámení probíhá prostřednictvím inzerátů v novinách či přes široce oblíbené internetové seznamky.
Aby toho nebylo málo, otřásají samotnými základy indické společnosti takové změny, jako je sílící přijatelnost předmanželského pohlavního styku či předefinování manželských rolí novou generací profesionálně ambiciózních žen. A postupně úlohu všetečných a všemocných rodičů před svatbou přebírají všeteční a všemocní detektivové. Mnozí z nich - pochopitelně mimo záznam - připouštějí, že jsou ochotní udělat cokoli od napíchnutí telefonu až po vytvoření neexistující společnosti, aby získali informace.
