Pokud berete tanec u tyče vážně, pak dva malé sálky na nejvyšším poschodí pekingského nákupního střediska jsou místem, kde budete trénovat, napsal zpravodajský server BBC. Krom hrstky skrovně oblečených žen ovšem nic nenaznačuje, že se právě nacházíte v sídle prvního a největšího čínského řetězce výcvikových středisek tance u tyče Luolan Pole Dancing Club.
Když vstoupíte dovnitř, uvidíte les kovových tyčí. Několik žen se tu rozcvičuje a mezi nimi vyčnívá jeden člověk. Je to jediný muž široko daleko a jeho jméno je Kung I-fej.
Výcvik z armády se při tanci hodí
"Je mi 24 let a miluju tanec od dětství," řekl Kung. "Ale na to, že bych bral hodiny, jsem nemohl ani pomyslet. Začal jsem až jako dospělý, když mi učaroval online klip klubu Luolan." Než učinil zásadní krok do světa tance u tyče, vedl diametrálně odlišný život.
Ve věku 18 let vstoupil do armády, a ta mu poskytla výcvik. Zúčastnil se například záchrany rukojmích, která mu vynesla povýšení. Jeho rozhodnutí odejít z bitevního pole a věnovat se tanci mnohé šokovalo, ale jeho rodina ho překvapivě podpořila, dodal.
Vojenský výcvik se mu u tance rozhodně hodí, protože trénink je nesmírně náročný a vyžaduje kázeň. První hodinu stráví účastníci rozcvičováním a protahováním, než věnují dalších 60 minut posilování. Další půlhodina je snazší - patří vymýšlení vlastních tanečních pohybů a cviků.
U tyče je mužská síla důležitá
Až po těchto dvou a půl hodinách může začít nácvik choreografie. A po něm znovu zpět k posilování, zvyšování pružnosti a nácviku jednotlivých manévrů na tyči. Ti, kdo to s tancem u tyče myslí vážně, tenhle režim dodržují pět dní v týdnu po dobu mučivých čtyř měsíců.
Kung I-fej se blíží ke konci svého výcviku, za který už zaplatil téměř 12.000 jüanů (asi 35.000 korun)."Líbí se mi, jak se mi díky tanci u tyče vyrýsovaly svaly a zlepšil cit pro rytmus," pochvaluje si. "Není důvod si myslet, že muži jsou v jakémkoli ohledu horší než ženy, když dojde na tanec. Naopak, zvlášť u tance u tyče je stejně důležitá mužská síla jako ženská pružnost," dodal.
Předsudky tu stále jsou
Ačkoli se kluby, kde se tanec u tyče učí, po Číně utěšeně šíří, pořád je tento druh uměleckého projevu považován převážně za "riskantní novinku". Kung lituje úzkoprsých předsudků, které nutí veřejnost vnímat tanec u tyče jen jako erotický program vhodný pouze pro pochybné pokoutní podniky.
Proto také zatím nemá v úmyslu vystupovat na veřejnosti. V zemi je příliš mnoho předsudků a velmi omezený trh pro mužské tanečníky u tyče. Pouze hrstka gay barů ve velkých městech využívá jejich služby.
Ale tak to nehodlá nechat. Se svými spolužačkami mají vyšší cíle. Chtějí se stát certifikovanými trenéry a předávat své dovednosti dalším nadšencům.
Kung si nemyslí, že by na tom mohl postavit svou kariéru. Nyní je finančně závislý na rodičích a ví, že si bude muset najít práci na celý úvazek, aby doplnil to, co vydělá jako trenér tance u tyče na částečný úvazek.
Rozhodně ale nemá v plánu vrátit se do lůna ozbrojených sil, jakkoli je hrdý na výcvik, který podstoupil. A taky nechápe, proč lidé nedokážou najít krásu nebo smysl v tanci u tyče. "Jednoho dne ze mě bude trenér," plánuje si. "A pak budu lidem pomáhat pochopit, o čem vlastně tanec u tyče je. Doufám, že se pak víc lidí naučí přijímat a respektovat tohle umění," dodal.
