"Je to první důkaz, který doopravdy máme o pojmenování a označení ve zvířecím světě," řekla hlavní autorka studie Stephanie Kingová z katedry biologie na skotské Univerzitě St. Andrews. "Vyvstávají tu jisté dost zajímavé paralely mezi lidskou a delfíní komunikací, o které lidé předpokládali, že existuje, ale až dosud nebyla experimentálně prokázána," dodala v rozhovoru pro AFP.
Tvoření delfíních jmen
Vědci už dříve zjistili, že si každý delfín vytváří během prvních měsíců života své vlastní typické hvízdání. Pak tráví spoustu času tím, že plave po okolí a své "jméno" oznamuje. Toto typické označovací hvízdání jednotlivých delfínů tvoří zhruba polovinu zvuků vydávaných volně žijícími delfíny, dodala Kingová.
Se spoluautorem studie Vincentem Janikem se ovšem zajímali o to, co se stane, když delfín uslyší někoho jiného hvízdat jeho jméno. Proto nahráli zvuky skupiny delfínů, a pak jim je - postupně po jednotlivých hvízdáních - opět přehrávali.
Jiná hvízdání bez reakce
"Zajímavé bylo, že delfíni reagovali jen v případě, že slyšeli své hvízdání," uvedla Kingová, jejíž studie vyšla v americkém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. "Pak se velmi rychle ozvali a někdy i opakovaně; stejným způsobem na žádná jiná hvízdání nereagovali," dodala.
Vzhledem k tomu, že zhruba polovinu delfíního hvízdání tvoří opakování jejich vlastního jména, dalším velkým úkolem bude zjistit, "o čem mluví ve zbytku hvízdání", řekla Kingová. "Zatím nevíme, k čemu je užívána zbylá polovina komunikace," dodala. "A to bude další krok ve výzkumu delfíního dorozumívání."
