Dělala jsem o tomto tématu reportáž do zpráv a se štábem jsme natáčeli v porodnici v Podolí. Právě tam se mi narodil Kryštůfek a při pohledu na miminka jsem si zavzpomínala. Tehdy jsem z porodnice odcházela nepolíbená tím, co to znamená být matka. Překvapilo mne samozřejmě mnoho věcí asi jakou každou prvorodičku. Například téma matek a práce. Věděla jsem, že budu chtít po porodu pracovat. Když jsem si od miminka poprvé odskočila v jeho třech měsících k jednorázové práci, někteří známí se na mě dívali jako na zloducha. Tehdy jsem si uvědomila, že česká společnost stále není na pracující matky připravená.
Podle průzkumu společnosti Sanep je právě složitý návrat do práce po mateřské jedním ze třech nejčastějších důvodů, proč lidé odkládají děti na později nebo proč si je nepořizují. Natáčela jsem o návratech po mateřské i dokument a byla jsem v šoku. Například nezaměstnaná Martina se mi svěřila, že se jí při náboru do práce běžně ptají, zda má děti. A když odpovídá, že ano, potenciální zaměstnavatelé ji bez skrupulí odpovídají, že "pak tedy nemají zájem".
Annu zase odmítli vzít do práce s dítětem, ale neodvážili se jí to říct dopředu, tak ji vyhodili hned první den po nástupu - pro nadbytečnost. To je v Česku legální. Z Lenky, která před porodem pracovala jako asistentka ředitele, udělali asistentku ve skladu. Jde přece o "podobnou pozici názvem" a to zákony umožňují. Nakonec mi mezi čtyřma očima (na kameru se jí nechtělo) řekla šéfka jednoho Úřadu práce, že by matku nikdy sama nezaměstnala. Prý nepracuje, ale myslí na děti (!) Už chápu, proč se podle Eurostatu Češky nejméně ze všech žen z EU vrací zpět po rodičovské do svého zaměstnání.
Na mé přivítání do práce taky nevzpomínám ráda. Během mateřské se mi kompletně změnili šéfové, takže jsem se vracela do prostředí, kde mě nikdo neznal. Během svého půlročního vyjednávání o návratu jsem se setkala i s větami: "Co z vás jako budu mít, když budete mít další dítě?" Nebo "Nejsem žádný sociální úřad!" (na moji žádost o částečný úvazek). Nakonec se šéfové zas vyměnili a já se mohla vrátit, ale na tohle nezapomenu. Jen dva lidé se mě za celou dobu zastali, jeden z nich je teď můj současný přímý nadřízený. Pomohl mi ale především náš ředitel, díky kterému jsem dostala i onen částečný úvazek. Tomu naštěstí děti nevadí a nejen proto si ho velmi vážím.
Stejně tak si vážím všech maminek, které se i přes předsudky společnosti vrací po mateřské do práce a umí skloubit rodinný a pracovní život. Není to totiž jednoduché i kvůli předsudkům v české společnosti o "kariéristkách".
O autorce:Veronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté zakotvila jako reportérka v domácí redakci v České televizi. Nyní působí v ekonomické redakci. Věnuje se psaní a hlavně synovi Kryštofovi, který se narodil 9. 7. 2009. |
