Statistiky jí navíc dávají za pravdu: nejčastěji k pokousání dítěte dochází právě v domácím prostředí a mnohdy je "viníkem" pes, kterého mělo okolí za velkého dobráka. Třeba milý kokršpaněl nebo dokonce přátelský zlatý retrívr.
Netrestejte zvíře
"Napadení dítěte je až ten poslední krok, ke kterému pes sáhne. Obvykle mu předchází celá řada signálů, kterými se snaží zvíře naznačit, že je pro něj situace nepříjemná. My ale tyto signály ignorujeme a vidíme až agresivní útok," upozorňuje Martina Načeradská, veterinární lékařka, která se zabývá poruchami chování psů a koček.
Mezi takové signály patří třeba to, že zvíře odvrací hlavu, olizuje se, zívá, odtahuje se, otáčí se zády anebo se velmi pomalu pohybuje. Tímhle způsobem pes dává jasně najevo, že mu chování dítěte vadí. Pokud pro něj nepříjemná situace pokračuje, nasazuje silnější výrazové prostředky. A třeba i ukáže zuby, zavrčí nebo chňapne.
To nejhorší, co podle Načeradské v takové chvíli můžete udělat, je psa potrestat. Stačí, aby se podobná situace opakovala, a pes přestane varovné signály vysílat, protože z jeho pohledu se míjejí účinkem - a příště rovnou zaútočí. "Děti, zejména ty malé, jsou pro psa nebo kočku divná, hlasitá, a hlavně nepředvídatelná stvoření, která smějí všechno a před kterými není úniku," vysvětluje veterinářka. Pokud má soužití mezi dětmi a zvířaty fungovat, je nezbytné nastavit pravidla a obě strany postupně naučit, jak se k sobě chovat.
Těší mě, ale žiju tu déle
Při troše trpělivosti se ale s dětmi naučí dobře vycházet většina psů a koček. Potřebují jen čas a zároveň mít možnost úniku do svého výsostného území. Pokud pes nebo kočka dosud žili bez dětské společnosti, je vhodné je na ni zvykat postupně.
Trénink je dobré zahájit už několik měsíců před očekávaným narozením dítěte a postupně zvyšovat jeho intenzitu. Nejprve můžete zvíře seznámit s většími dětmi, které se chovají méně nevyzpytatelně, a až později zvát na návštěvu předškoláky nebo batolata. Při setkání by ale zvíře vždy mělo mít možnost odejít, aniž by bylo trestáno nebo nuceno k dalšímu kontaktu.
Po příchodu z porodnice je vhodné nechat zvíře, aby se s novým obyvatelem domácnosti seznámilo po svém, aby si ho mohlo v klidu očichat. Pozor ale při "čtení" jeho reakce. Například, když si kočka lehne vedle novorozeněte, není to projev ani vstřícnosti, ani žárlivosti.
Pravidla slušného soužití se zvířaty
|
Stejně tak se není nutné obávat, že kočka dítě zalehne. Vysvětlení tohoto chování je mnohem prostší: předkové dnešních koček domácích žili v pouštních oblastech, takže i jejich současní potomci instinktivně vyhledávají zdroje tepla, mezi které patří i ležící děti. Klidně ale vymění dítě za pelech u topení.
Pokud má zvíře ustát situaci, kdy se "jeho" rodina rozšiřuje, je třeba dát mu pocítit, že je stále důležité (jako u starších sourozenců dítěte), že se ho nechcete zbavit. Většina psů a koček je ochotná se smířit s existencí dítěte, jestliže to příliš neohrozí jejich stávající život.
Proto je důležité už od začátku dodržovat základní pravidla, mezi které patří, že zvíře má mít své místo, kde ho nebude nikdo - tedy ani zvídavé dítě - rušit. Stejně tak potřebuje mít možnost pro něj nepříjemnou situaci ukončit beztrestným odchodem "do bezpečí".
Pozor na parazity
Blízký vztah mezi dětmi a zvířaty s sebou nese i určitá zdravotní rizika, která si ale majitelé často neuvědomují. "Malé děti jsou jednou z nejohroženějších skupin, pokud jde o napadení člověka vnitřními parazity," upozorňuje Václav Bartoš, lékař z veterinární kliniky Zoo VET v Hradci Králové. Děti se mohou nakazit škrkavkou nebo tasemnicí třeba tak, že jim zvíře olízne ruku, kterou si později olíznou samy.
"Bohužel povědomí o možnosti nákazy některým z parazitárních onemocnění přenosných ze zvířete na člověka je poměrně nízké, a snadno tak může dojít k situaci, kdy nemoc není vůbec diagnostikována a dojde k jejímu zanedbání," dodává veterinář.
Základní povinností všech majitelů psů a koček by tedy měla být pravidelná aplikace přípravků proti vnitřním i vnějším parazitům, a to i v případě, kdy zvíře žádné problémy nevykazuje. Paraziti na zvířata útočí opakovaně, proto nestačí použít antiparazitika jen jednou. Pro větší pocit bezpečí lze opakovaně nechat vyšetřit trus v laboratoři.
