Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Děti si stěžují na povinnou četbu. Kniha Babička je trapná, říkají

Historie

  12:59
PRAHA - Povinná četba je zbytečná, Babička Boženy Němcové trapná a Nerudovy Povídky malostranské směšné. Takové a podobné názory se v posledních týdnech objevují na sociálních sítích. Z klasických čtenářských deníků se podle mnohých stává přežitek. O vyřazení Babičky ze seznamu povinné literatury hlasovali čtenáři zpravodajského webu idnes.cz.
Knihy (ilustrační foto)

Knihy (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Výsledek byl pro milovníky krásné literatury 19. století zdrcující. Zrušit Babičku chtělo 2281 hlasujících, pro její zachování v seznamech povinné literatury základních škol bylo jen 381 respondentů.

Humbuk kolem povinné četby podnítila spisovatelka a blogerka Veronika Hurdová. V létě na svém facebookovém profilu zveřejnila vtipný rozbor Babičky z pera desetiletého školáka, který se dočkal mnoha sdílení a vyprovokoval současné debaty o smysluplnosti povinné četby.

Studenti středních škol se na Facebooku triumfují, kdo musí číst odpudivější knihy a kdo vybere směšnější či absurdnější ukázku z některého z kanonických děl. Nejvíc jsou vysmívány „poklady“ starší české literatury v čele s Tkadlečkem a Komenského Labyrintem. Netáhnou ani Homérovy eposy. Místo vzrušujícího čtenářského zážitku vyvolávají vnucené knihy odpor a pocit nudy. Nebylo by lepší nechat děti číst jen to, co je baví?, ptají se na třídních schůzkách rodiče.

Podle oslovených odborníků – češtinářů a didaktiků literatury – je otázka složitější. „Nejde jen o povinnou četbu. Problém je v celé koncepci výuky literatury, podobně jako v případě dějepisu,“ domnívá se například učitelka češtiny Štěpánka Rajchlová.

Zatímco starší literatuře se ve škole věnuje velká pozornost, na novější knihy se nedostane. A to nejen během hodin češtiny, ale i při zadávání povinné četby. „Náboženské texty a Komenského tak probírají malé děti a pak znovu patnáctiletí puberťáci, kteří nejsou na vnímání takových děl ani trochu zralí. Žáci by měli číst literaturu adekvátní jejich věku,“ dodává učitelka, jejíž přání, jak sama uznává, nekoresponduje s takzvanými rámcovými vzdělávacími programy, podle nichž jsou zpracovány učebnice a čítanky. Podle toho, jaká literární epocha se zrovna probírá, pak bývá zadávána i povinná četba. V jejím výběru mají sice učitelé víceméně volnou ruku, v souladu s dramaturgickou logikou ale nezvolí Kunderu či Škvoreckého v době, kdy zrovna probírají ruchovce a lumírovce. K moderní literatuře se tak děti dostávají až v maturitním ročníku, kdy ale mívají dost jiných starostí.