Diskuze
'Aktivec' versus lenoch: Kdo je lepší rodič?
Děkujeme za pochopení.
J. Anděl
jojo
Hezké. Máme to doma taky "polenošsku". Kurzy mi připadají absurdní. Žena měla s některými trochu podobné zkušenosti. Ačkoliv přístup k rodičům jako k nesvéprávným dětem a poučování, jak zacházet s vlastním dítětem, máte i u lékařů či zdravotních sester - a záleží, co vás prudí víc. Mě obojí.
Slyšel jsem - a nepřijde mi to divné -, že nevhodné jsou i různé snahy dítě cvičit ve vnímání a pozornosti a snaha rozvíjet určité vlastnosti či dovednosti. Je mi jasný, že to někomu může připadat jako extrém, ale já mám z mnohých barevných hraček dost divný pocit.
Asi takhle - na co je nutit dítě strkat trojúhelníčkovou "kostičku" do trojúhlelníčkové dírky, když a) jde ta kostička nacpat i do kulaté a b) dítě dokáže strčit pérko z propisky do zámku od dvířek skříně?
P. Boublíková
Moje děti mají 15 a 20 let
a v batolecím věku do žádných kroužků nechodily. Popravdě, ani mě tato možnost nenapadla - nebo tehdy vůbec nebyla?
Jejich (šťastným) světem byly vycházky do lesa, v létě k vodě, v zimě sáňky a boby, zjara a na podzim pískoviště a prolézačky, tříkolka, koloběžka....
Kroužkování si naplno užily v předškolním věku a hlavně na 1. stupni ZŠ.
J. Anděl
Re: Moje děti mají 15 a 20 let
Já myslím, že to asi moc nebylo, resp. se to teprve začínalo objevovat.
M. Násirová
Díky
Děkuji, za Váš text. Po jednom takovém uplakaném plavání a organizovaném hraní s dětmi jsem sponánně zvolila obdobný postup a - přiznávám se - připadala jsem si jako vyvrhel. Skoro už jsem začala popadat pocitu společenské izolace :-).
I. Slaba
Vystizne,
naprosto vystizne. Male deti prece nejradsi delaji vsechno s mamou a ne v krouzku jinych batolat alternativnich maminek. A az povyrostou, budou proste s mamou jezdit na Sumave (nebo v Alpach) na kole, plavat v jezerech, svistet na bezkach nebo sjezdovkach nebo zdolavat Matterhorn...a to je nakonec bude bavit nejvic.
B. Šťastná
Děti líných rodičů jsou šťastnější
Podobnou zkušenost jsem udělala s kroužkem batolecího cvičení v rytmu afrického bubínku. Do kroužku alternativních matek v batikovaných hábitech se mi nějak nepodařilo zapadnout.
Nyní zažíváme jiný, ale také dost nesnesitelný extrém - dcera chodí do kroužku "tanečků" v luxusnějším tanečním studiu v centru Prahy, kde všechny holčičky mají růžové trikoty a matky jsou ověšené značkovými kabelkami.
Nejšťastnější jsou asi děti "líných" rodičů, kteří jim dávají svobodu hrát si doma nebo na zahradě. Doporučuji knihu Toma Hodgkinsona Líný rodič.
O mé zkušenosti s ní si můžete více přečíst zde:
http://stastnyblog.wordpress.com/2010/12/10/chci-se-stat-linym-rodicem-ale-je-to-drina/