stalo

se mi něco podobného. V Pardubicích při dostizích. Držela jsem 3 letého syna za ruku a 6 letá dcera obcházela koně,jenže se vyměnili a synovi se líbil Železník, tak tam zůstal. Já nasedla do auta a asi po 10minutách jsem koukla do zcrátka a zjistila, že v zadu je jen dcera. Hrozný pocit. Byla jsem ráda, že děti vychovávám postaru, učím je samostatnosti a že jsem jim říkala, když se ztratíš, nepobíhej, stůj a čekej.  Když jsme se v zoufalství vrátili, kde mi dcera řekla, že se vyměnili, našla jsem syna stát a pořád koukat na koně a po očku i hledat nás. Nádherný pocit.

A ti, co budou mravokárně vysvětlovat, že to není možné, tak možné je vše, nevím, kam jsem dala rozum, ale stalo se.