Mám dnes pro vás jedno přiznání. Občas chodím venčit psa v následujícím úboru: flanelové kostkované kalhoty (někdo v nich spí, já se v nich válím u televize), zelených gumových „kroksech“ a vytahaném svetru s náznakem severských vzorů, který má díru na rameni. Zkrátka haute couture jako když vyšije. A nedávno jsem takto vystrojen potkal tu nejelegantnější sousedku z baráku, která krom toho, že vládne famózním vkusem, popírá zákony času a nikdo by jí blížících se sedm křížků nehádal. A já zcela „nenápadně“ do výtahové konverzace vmísil, že takhle běžně mezi lidi nechodím (a hlavou mi běželo, že jen skoro každý večer se psem).