Hned prvního ledna jsem totiž uklouzla na dlažbě ve městě a (naprosto nepochopitelně) ošklivě jsem si zlomila nohu. Ortel lékaře mne pak položil na lopatky: operace, pobyt v nemocnici, nechodící sádra a berle na tři měsíce. "Jak se budu starat o Kryštofa? Co práce, do které jsem teprve nedávno nastoupila po mateřské? Co moje předsevzetí o pravidelném sportu od 1.1. ?" To všechno se mi honilo hlavou. Moje plány musely jít stranou.
Je zajímavé, jak moc berle ovlivnily naši domácnost. Nejvíc se to dotklo manžela. Po příchodu z práce mu totiž začíná ona populární a všem matkám známá "druhá směna". Dnes to u nás vypadá zcela naopak než v patriarchálních domácnostech. Místo pomyslného muže na gauči s pivem v ruce, tam ležím já. Zatímco úkoluji manžela, co mi má podat, on musí vykoupat Kryštofa, dát mu večeři, uklidit, pověsit prádlo, uvařit, uklidit nádobí, uspat Kryštofa, žehlit… no znáte to. A do toho mi ještě denně píchá heparinové injekce. Je z toho kolotoče tak unavený, že na víkend Kryštůfka předáváme rodičům, aby se jeho tatínek aspoň trochu dospal.
Jsem optimista a říkám si, že vše zlé, je k něčemu dobré. Noha se mi hojí. Kryštof má novou zábavu: bere mi berle a hraje si na zlomeninu. A můj manžel se naučil mnoho nových věcí: třeba uvařit večeři, roztřídit prádlo na praní a zapnout pračku. Moje paní na hlídání (ze staré školy) tomu nevěří a říká o něm, že je to "zázrak mezi muži". Její manžel prý doma neudělal nikdy nic. Jsem ráda, že časy se mění.
PS: Minulý týden na kontrole v nemocnici jsem zažila zajímavý rozhovor. Paní po velké operaci kolen si mi stěžovala, že už musí hlavně brzy domů, protože se musí postarat o chudáka manžela. Prý jí denně volá do nemocnice a stěžuje si jí, že nemá co k jídlu. No, doufám, že takto se můj Kryštof v dospělosti chovat nebude…. Udělám pro to, co bude v mých silách
Názor odborníka: Dítě, nemoc a výměna rolíNemoc bývá zpravidla pro rodinu náročným obdobím. Jestliže se podaří, že druhý z rodičů převezme povinnosti nemocného, je to velkou výhodou. V našem případě dává otec svojí péčí najevo zájem o rodinu a svou lásku k ní. Kryštof má možnost vidět, že rodiče jsou ve svých rolích flexibilní a dokážou si vzájemně pomoci. Naučí se, že v rodině nejsou práce striktně rozdělené na „ženské“ a „mužské“, ale že i muž může vařit, prát. Je dobré, když dítě nezískává tuto zkušenost jen ve vynucené situaci – při nemoci matky, ale i v rámci běžného chodu rodiny. Marie Hlaváčková, dětská psycholožka |
