České Budějovice se pravidelně umísťují na předních místech různých žebříčků měst s nejvyšší kvalitou života. Pro obyvatele ulice Na Sadech přímo v centru města má tahle pověst jihočeské metropole poněkud hořký nádech. Ulicí totiž každý den v nekonečných kolonách projíždějí tisíce automobilů, autobusů a trolejbusů, na oknech se usazuje popílek, průniku všudypřítomného hluku do bytů brání dvojitá skla. Přesto je jedna z nejšpinavějších a smogem nejzatíženějších ulic v Českých Budějovicích ptačím rájem.
Zrušte kožešinové farmy, týrají zvířata, prosí světové organizace Jurečku |
V parku, který k ulici přiléhá, hnízdí stovky havranů, kterým na rozdíl od lidí, jak se zdá, žádný smog ani hluk nevadí. Právě naopak. Jako by havrany tato městská negativa přitahovala. První pár černých ptáků se na kaštanech a platanech v ulici Na Sadech údajně usadil v roce 1950, jak ale postupně rostl automobilový provoz, kolonie se zejména v poslední době každým rokem rozšiřuje a dnes čítá až 300 jedinců.
Městské bonusy
„Otázka, proč si havrani vybrali k jarnímu hnízdění právě tak zamořenou a hlučnou část města, je záhadou,“ řekl už dříve LN českobudějovický ornitolog Jiří Pikal. Na druhé straně lze ale podle nějvysvětlit jejich chování možná tím, že takzvaně volí menší zlo. Na hluk i smog se dá zvyknout stejně jako na stovky lidí, které denně procházejí pod ptačími hnízdy. Zato se ale tito opeřenci vyhnou dravcům a dalším predátorům, kteří by je ve volné příroděmohli napadnout. A k tomu je tu ještě jeden bonus – ve městě plném odpadků najdou vždy dostatek potravy.
Čeští chovatelé odletěli pomáhat zoo v Tbilisi s uprchlými zvířaty |
Havrani však zdaleka nejsou jedinými zástupci ptačí říše, kteří se řídí podobnou filozofií. Například v Praze hnízdí už třetí rok za sebou vzácní sokoli stěhovaví. „Letos poprvé v historii úspěšně vyvedly mláďata dokonce dva páry sokolů současně,“ říká předseda České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Sokoli se živí především holuby, kterých je ve městě tolik, že si dravci mohou vybírat.
Kromě ptáků ale objevili kouzlo života v rušné aglomeraci i zástupci řady dalších živočišných druhů. Paradoxně se tudíž stává, že v městském parku lidé zahlédnou zvíře, které ve volné přírodě nikdy neviděli.
„V Praze žijí divoká prasata, kuny, srnčí zvěř,“ říká Vermouzek. Důvod je podle něj jednoduchý. Pokračující výstavba různých satelitů a intenzivní zemědělská činnost vytlačují zvířata z volné krajiny a řada zvířat a živočichů prostě našla alternativu v životě přímo ve městě. Ten má své nesporné výhody. „Vlastně potřebují jen dvě věci: možnost úkrytu a dostatek potravy,“ vysvětluje Vermouzek. Zvířata přežívají v městské divočině nejen v parcích, ale i na nejrůznějších stavbách, v nefunkčních průmyslových areálech a zanedbaných zahradách.
Například v opuštěném továrním komplexu Waltrovka v pražských Jinonicích se loni objevil dospělý jelen, kterého není snadné zahlédnout ani ve volné přírodě. Jenže bývalý tovární areál nabídl jelenovi ideální podmínky k životu.
„Tamější křoviska jsou optimálním místem, kde se schovat, nachází tam také rozmanitější potravu, například ovocné stromy, a pokud ho doprava vyloženě neomezuje, hukot aut mu může připomínat šum lesa a zvykne si na něj,“ řekl tehdy LN vedoucí Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Jinonicích Václav Nejman. Podle něj dnes v hlavním městě běžně žijí i lišky, na pozemcích Thomayerovy nemocnice v Krči se občas prohánějí mufloni a zpestřují tamním pacientům dlouhou chvíli. Sice se musejí vyrovnat ve městě s hlukem a špatným vzduchem, jenže schopnost adaptace je u zvířat velmi silná a z lidského pohledu možná až neuvěřitelná.
A nejde jen o vysloveně městské prostředí. Ve vojenském prostoru Boletice na jihu Čech dnes žije kriticky ohrožený chřástal polní. A to se na cvičišti často střílí z tanků a děl nebo vojáci střílejí ze samopalů. Na hluk si ptáci rychle zvykli.
