Poprvé se podařilo dekódovat dědičnou informaci člověka žijícího v dávném starověku. Vědci z ní vyčetli, že "praeskymák" měl hnědé oči, tmavší pokožku a husté vlasy. Jeho krevní skupina byla ARh+.
"Mohla se u něj projevit tendence k plešatění," říká Eske Willerslev z Institutu evoluční genetiky Nielse Bohra. Willerslev je hlavním autorem studie, která zítra vyjde ve vědeckém časopise Nature. Tento prestižní magazín výtvarníkem rekonstruovanou podobu muže umístil na svou titulní stránku.
Pozůstatky pocházejí z Qeqertasussuku, známé archeologické lokality v jihozápadním Grónsku. Muž podle všeho zemřel mladý. Vědci odhadují, že jeho rodiče mohli být spolu spřízněni. Mohlo jít například o bratrance a sestřenici.
Sibiřské kořeny
Analýza genomu trvala více než rok a přinesla velké překvapení. Ukázalo se, že předkové zkoumaného muže do Grónska přišli ze Sibiře. Měli blízko k národům jako jsou dnešní Čukčové či Korjakové. Muž patřil k lidu tzv. saqqaqské kultury. Tito lidé pravděpodobně nebyli předky dnešních inuitů ani indiánů, do Nového světa se dostali nezávisle na migraci, z níž vzešli původní obyvatelé Ameriky.
K přesunu ze Sibiře do arktických končin Nového světa došlo nejspíš před 5500 lety, "Tenkrát neexistoval pevninský most spojující Sibiř a Aljašku, takže průliv museli překonat na člunech nebo ho v zimě přejít po ledu. Jak to bylo doopravdy, nikdo neví," konstatuje Eske Willerslev. Stejně tak zůstává zahaleno rouškou tajemství, proč lidé saqqaqské kultury vymřeli.
