Naděje a rozčarování. Dočkáme se léku proti AIDS?

První účinný lék proti HIV představili vědci už téměř před třiceti lety. Preparát nazvaný zidovudin se začal používat nejprve ve Spojených státech a jeho objev vzbudil nadšení. Brzy začaly vznikat i další léky s protivirovým účinkem. Všechny však měly jednu společnou nevýhodu – po nějakém čase užívání jim virus začal úspěšně vzdorovat.

Vůči léčbě se stal rezistentním. V roce 1996 byl zahájen program OSN pro boj proti viru HIV a nemoci AIDS (UNAIDS), o jehož ustanovení rozhodla Světová zdravotnická organizace (WHO). O vytvoření univerzálního a plně funkčního preparátu usilují lékaři na celém světě. Lék, který by zákeřný virus porazil jednou pro vždy, však stále neexistuje a lékařská věda se může zatím pochlubit pouze dílčími úspěchy.

Zatím nejúspěšněji se s problémem rezistence vypořádala takzvaná kombinovaná terapie. V devadesátých letech se totiž podařilo vyvinout několik preparátů s různými mechanismy účinku. Brzy se ukázalo, že jejich kombinace působí proti zákeřnému HIV téměř ideálně. Pokud totiž virus zmutuje, a stane se tak imunním vůči jednomu druhu léků, zaútočí na něj okamžitě preparát s odlišným mechanismem.

V současné době existuje šest různých skupin antivirotik, která lékaři svým pacientům nasazují v různých obměnách. Každý z preparátů účinkuje na virus v jiné fázi jeho životního cyklu. Právě díky kombinované terapii se v současnosti daří pacientům prodlužovat a zkvalitňovat život.

Naděje a rozčarování

Lékaři však stále usilují o vysněnou metu – první definitivně vyléčené pacienty. Nadějná zpráva se světovými médii rozšířila poté, co se v USA údajně podařilo vyléčit dítě, které se s HIV už narodilo. Nakažené holčičce začali lékaři už čtyři hodiny po porodu podávat antivirové preparáty, které se běžně používají k léčbě choroby AIDS u dětí. Po roce se zdálo, že virus z těla zmizel. „Dívenka má nyní negativní testy na HIV,“ sdělila v březnu na zdravotnické konferenci v Bostonu pediatrička Deborah Persaudová.

Lékařská i laická veřejnost se však brzy dočkala rozčarování – virus se v krvi dítěte znovu objevil. Případů vyléčených novorozenců už bylo od té doby zaznamenáno více, teprve čas ale ukáže, zda virus HIV zmizel z jejich organismu navždy.

Bez výsledku zatím dopadají pokusy o získání vakcíny proti AIDS, z nichž některé vypadaly více než nadějně a dostaly se i do fáze klinického testování. Vakcíny sice produkovaly určité množství obranných látek, celkovou ochranu ale nezajistily. Přestože do vývoje vakcíny proti HIV byly a jsou vkládány velké naděje i finanční prostředky, v nejbližší době se žádná účinná očkovací látka na obzoru nerýsuje.

Není virus jako virus

Boj proti viru částečně komplikuje i fakt, že se HIV vyskytuje ve dvou typech označovaných jako HIV-1 a HIV-2. Oba typy se odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně agresivnější HIV-1, HIV-2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky. Výskyt HIV-2 byl z evropských zemí zaznamenán jen v Portugalsku.

Kromě těchto dvou nejrozšířenějších typů objevili před rokem švédští vědci v západní Africe nový a agresivnější kmen viru označovaný jako A3/02, který vznikl kombinací dvou předchozích a způsobuje rychlejší nástup AIDS. Takzvané rekombinantní kmeny virů pocházejí od člověka, který je nakažen dvěma různými kmeny, jejichž DNA se spojí, aby vznikla nová forma. Takzvaný rekombinant pak bývá agresivnější než původní rodičovské kmeny.

Virus HIV je značně proměnlivý a vždy se dokáže vytasit s nějakou zbraní, na kterou jsou antivirotika i vakcíny krátké. Část lékařské veřejnosti je dokonce natolik skeptická, že do vynálezu léku, který by s HIV navždy zúčtoval, nevkládá žádnou naději. Přesto pokusy stále pokračují.