Cesta Chada Vanceho vlakem po Austrálii probíhala zpočátku bez problémů. Když však po zastávce v jihoaustralském městě Port Augusta chtěl znovu nastoupit do vlaku, zjistil, že mu právě ujíždí. Bez váhání se za ním rozběhl a před koncem nádraží dokázal naskočit na schůdky vagónu a chytit se madla.
Když vlak krátce poté znovu zastavil, snažil se Vance křikem a tlučením do oken přilákat pozornost cestujících. Ti ho sice prý viděli, ale žádný z nich mu nepomohl dostat se dovnitř.
Vlak se brzy zase rozjel a devatenáctiletému Američanovi, oblečenému jen v džínách a tričku, rychle začaly docházet síly. "Bál jsem se, že moje ruce zmrznou a znecitliví tak, že se neudržím a spadnu," uvedl Vance. Z vlaku, který na trase do Alice Springs dosahuje rychlosti až 110 kilometrů v hodině, vyskočit nemohl a do další zastávky zbývaly ještě dlouhé tři hodiny.
Vanceho křiku si až po dvou hodinách jízdy všiml vlakový inženýr Marty Wells. "Slyšel mě, ale nevěděl, odkud ten hluk pochází, viděl jsem, jak chodí okolo a snaží se mě ve vlaku najít," vyprávěl později Američan. "Upozornil další zaměstnance, ale ti mě také nemohli najít - asi jim nepřišlo na mysl, že by někdo mohl být venku!" Po deseti minutách Wells turistu konečně spatřil a zatáhl okamžitě za záchranou brzdu. Když se pak Američan dostal do vlaku, měl prý úplně bílou kůži a modré rty. "Měl jsem štěstí, že jsem naživu," citoval Vanceho australský deník Herald Sun.
Rozhodnutí naskočit na vlak bylo prý otázkou okamžiku. "Říkejte tomu instinkt, ale šel jsem do toho a ani mě nenapadlo, že bych se mohl dostat do potíží," řekl Vance, kterému v ten moment ve vlaku ujížděla všechna zavazadla a pas. Rodičům prý o dobrodružství ještě nevyprávěl, aby se o něj moc nestrachovali. Video ze své jízdy však již na internet dát stačil.
