Připomeňme, že se jedná o potvrzení výroku Evropské komise, které už v roce 2004 vadilo, že Microsoft přidává k operačnímu systému Windows Media Player schopný přehrávat audiovizuální záznamy. Tím měl zneužít své dominantní postavení na trhu a poškodit tak ostatní výrobce softwarových přehrávačů. Nutno podotknout, že si z toho Microsoft těžkou hlavu nedělá: jednak má stále možnost odvolání a také mezitím uvedl na trh nové Windows Vista, které umí v základu ještě daleko více věcí, kupříkladu vypalovat CD a DVD.
Nabízí se srovnání s jiným a daleko brutálnějším zásahem do svobodného podnikání a to s regulací roamingových cen. Trochu na ní vydělají zákazníci, které ušetřený peníz záhy odevzdají za jiné služby, jak se mnozí operátoři nechali slyšet. Roční ztráta těch českých se odhaduje zhruba na půl miliardy ročně a nelze očekávat, že se operátoři s těmito penězi jen tak lehce rozloučí. A tak v konečném srovnání jediný, kdo na tom vydělá, budou samotní evropští poslanci a úředníci, jejichž výdaje na roaming dosahovaly astronomických výšin. I přes to všechno lze mít pro regulaci v této oblasti alespoň trochu pochopení, když si uvědomíme, že kvůli omezenosti frekvenčního pásma nepanuje na trhu bezdrátových telekomunikací dokonalá konkurence.
U operačních systému je tomu přesně naopak. Právo vytvořit a následně prodávat operační systém má doslova každý a drtivou převahu Microsoftu nelze přičítat nějaké protekci. Každý uživatel má právo svobodného výběru a jistě se v diskusi pod článkem záhy objeví spousta fanatiků, kteří vám to potvrdí i vlastní krví. Microsoft tedy monopolní postavení má, ale pokud ho zneužívá, měli by ho za to potrestat především sami zákazníci.
Třeba tak, že odmítnou kupovat předražená Windows plná doplňků, které nevyužijí a raději si pořídí nějaký alternativní operační systém. Ovšem zde vyvstává otázka, samotné jádro pudla, má-li operační systém zvládat přehrávat multimediální skladby. Odpovědi se mohou různit, podle toho, jakou definici pro OS použijeme, ale běžný uživatel odpoví, že zcela jistě ano, když zaplatil nemalý peníz za zvukovou kartu a reprobedničky.
Přesně ten běžný uživatel může být rozhodnutím poškozen. Když totiž nespustí písničky tak, jak je zvyklý, ztratí nějaký čas řešením problému anebo sháněním někoho zkušenějšího, kdo mu s tím pomůže. Ti ostatní budou v klidu dál používat alternativní přehrávač nebo dokonce operační systém.
Nabízí se zajímavá analogie se světem aut. Přestože autorádio není pro provoz na silnicích ani v nejmenším nezbytné, spousta výrobců ho do auta montuje v rámci základní výbavy. Zneužívají tak své postavení a poškozují ostatní výrobce autorádií?
Kdo tedy na této kauze vydělá? Výrobci alternativních přehrávačů to zřejmě nebudou, protože i kdyby ze dne na den přestal WMP existovat, drtivá většina jeho uživatelů s většími nebo menšími obtížemi nainstaluje Winamp či jiný freewarový přehrávač a jen promile snad bude za nějaký jiný platit.
Nesmíme však zapomenout na armády právníků, jimž dlouhé roky táhnoucí se soudní spory zajistí solidní příjem a pokryté hypoteční splátky na dům a auta. A samozřejmě také na samotnou Evropskou unii. Pro tu určitě nebude částka blížící se například půlročnímu rozpočtu ČR zanedbatelná. EU se tak staví do role mnohých městských strážníků, kteří by chtěli vyměnit starou felicii za novou oktávku, ale dobře vědí, že pan starosta jim to schválí, jen když pro něj vyberou dost peněz na pokutách za špatné parkování a rychlou jízdu. A jak oni strážníci, tak EU, se při tom budou falešně zaštiťovat zájmem o veřejné blaho.
