Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Duch, nebo spánková obrna? Čeští vědci zkoumají přeludy v ložnicích

Věda

  7:00
Miliony mužů a žen na celém světě zažívají děsivé noční můry. Ačkoli jsou v bdělém stavu, nemohou se pohnout a z postele pozorují, jak se jejich ložnice hemží nepřátelskými duchy a přízraky. Neobvyklému jevu se nyní snaží přijít na kloub čeští vědci a poprvé v naší historii shánějí do výzkumu lidi, kteří se s nočními přeludy setkali.

Spánkovou paralýzou trpěla řada umělců a často pro ně byla inspirací. foto: RYTINA J. P. SIMON (1810)

Padesátiletý Jaroslav Marek z Českých Budějovic má za sebou zážitek, na který by nejraději zapomněl. A to i přesto, že jde o událost starou přes dvacet let. Uprostřed noci se probudil, ale nemohl se pohnout. Jako by celé tělo najednou ochrnulo. „Měl jsem otevřené oči, vnímal okolí, dokonce slyšel ženu, jak vedle mě pochrupuje. Jenže jsem se nemohl hýbat, ani prstem na noze,“ vypráví Marek. Do toho se nad ním začaly vznášet bílé, mlžné postavy.

„Pamatuji si, že byly dvě, měly rozostřené obličeje jako z nějakého béčkového hororu. Skláněly se nade mnou a dívaly se mi přímo, tak z jednoho metru, do očí. Jako by mě zkoumaly,“ říká Marek. Chtěl prý vykřiknout, ale nedokázal ze sebe vydat žádný zvuk. Jen bezmocně ležel s otevřenými očima a ochrnutým tělem. „V tu chvíli jsem si myslel, že umírám nebo že už jsem dokonce zemřel. Byl to hrozný, děsivý pocit,“ dodává Marek.

Nedokáže určit, zda stav naprostého ochrnutí trval minutu nebo několik desítek minut. Tělo každopádně po chvíli opět začalo poslouchat a Marek se dokázal posadit. Postavy zmizely. „Ještě celý rozklepaný jsem vzbudil ženu a celé jí to vyprávěl. Nevěřila mi. Myslela si prostě, že to byl nějaký zlý sen, že jsem nemohl být při vědomí,“ říká Marek. Podobně dopadl, když se svůj zážitek snažil převyprávět kamarádům. „První, co se vás každý zeptá, je, kolik jste měl předtím piv. Proto už to nikomu nevyprávím, navíc ta vzpomínka není vůbec příjemná.“ 

Neklidná noc.

Až po mnoha letech potkal náhodu ženu, která mu zcela nezávisle, aniž se jí na to ptal, vyprávěla ze své vlastní zkušenosti úplně stejný příběh. „Přiznám se, že se mi ulevilo. Že v tom prostě nejsem sám, že se to stalo také někomu jinému,“ říká Marek. Příběh Jaroslava Marka může vyvolávat dojem, že za nočním zážitkem stojí bujarý večírek nebo chorá mysl. Stačí se však podívat do odborné lékařské literatury, aby člověk zjistil, že podobné zážitky nejsou mezi lidmi nijak výjimečné. A nejedná se o žádnou „duchařinu“. Stav, při kterém lidé po probuzení nebo usínání vidí „duchy“ a přitom jsou jakoby ochrnutí, se nazývá spánková obrna a v různých obměnách ji zažívají miliony mužů a žen na celém světě.

Horor v přímém přenosu

Podle některých studií se alespoň jednou setkalo s podobným zážitkem 6 až 8 % lidí, v některých rizikových skupinách osob, které jsou dlouhodobě vystaveny stresu nebo mají nepravidelný spánkový režim, se může jednat až o pětinu. V naprosté většině případů lidé popisují spánkovou obrnu jako něco děsivého, nepříjemného, doslova jako horor v přímém přenosu. „Možná právě proto se o spánkové obrně mezi lidmi málomluví, nikdo se se svými zážitky přímo nesvěřuje,“ říká Denisa Janečková z Institutu spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví v Praze.

Jak spí celebrity? Dejte si Churchillovu siestu nebo spánek politiků

Ústav, který vznikl transformací z bývalého Psychiatrického centra v Praze, se rozhodl zjistit, nakolik je takzvaná spánková obrna v Česku rozšířena. Je to vůbec poprvé, co se tuzemští odborníci rozhodli toto téma zpracovat. V zahraničí, třeba ve Velké Británii či Německu, byl nepříjemný noční fenomén v odborné literatuře už mnohokrát popsaný. „Možná je to tím, že za socialismu se o tématech souvisejících s nějakými paranormálními jevy mezi odborníky příliš mluvit nesmělo,“ tvrdí Janečková. Ústav podle ní vypracoval dotazník, který nyní rozesílá zejména na univerzity s cílem posbírat o spánkové obrně maximální množství informací. Právě mezi vysokoškoláky se totiž vyskytuje nadprůměrně často. „Už dnes máme odpovědi od zhruba pěti set respondentů,“ říká Janečková.

Spánková obrna není nic, co by se vymykalo vědeckému poznání. Právě naopak. Vědci tento druh paralýzy popisují jako stav mezi spánkem a bděním, kdy si již mozek částečně uvědomuje realitu, ale nedokáže ji ještě dostatečně odlišit od snu a různých obsahů podvědomí. Mozkové centrum za tohoto stavu neovládá svaly, člověk má pocit naprostého ochrnutí. Za to je podle vědců zodpovědné opoždění funkce části mozku, nazývané Varolův most. Spánkovou obrnu velmi často doprovázejí právě halucinace a pocit intenzivního strachu. A není divu. Zkušenosti některých lidí se spánkovou obrnou jsou skutečně děsivé.

Například třicetiletá paní Lenka zažila spánkovou paralýzu už dvakrát, pokaždé se stejným průběhem. „Manžel odešel ještě za tmy do práce, rozloučila jsem se s ním a znovu usnula. Vedle mě spalo dvouleté dítě. Najednou jsem se vzbudila, otevřela oči a nemohla se pohnout,“ vypráví Lenka. Ve stavu naprostého ochrnutí přitom slyšela, jak někdo otevřel dveře a vstoupil do místnosti. „Neviděla jsem ho, jen slyšela kroky a dech,“ vypráví Lenka.

Démoni v karavanu

Zkušenosti lidí, kteří se někdy ocitli na hranici mezi spánkem a bděním, by vydaly na román. A spánková obrna se už dočkala i filmového zpracování. Americký režisér Rodney Ascher o ní natočil polohraný dokument s názvem The Nightmare (Noční můra), snímek, který se pohybuje na pomezí hororu a reality. Dokumentarista vycházel z vlastní zkušenosti. „Spal jsem v zavřeném karavanu a zhruba ve čtyři ráno jsem se probudil a nemohl se hýbat,“ vypráví režisér. Přitom jasně viděl, jak se nad nímsklání černá silueta vysokého hubeného muže. Muž chodil po místnosti, přičemž se několikrát zastavil u Ascherovy postele a nad režisérem se skláněl, jako by ho zkoumal. „Nevěděl jsem, jestli je to duch, démon nebo něco jiného. Jen jsem měl pocit, nemohu najít lepší slovo, že se jedná o něco extrémně zlého,“ vypráví Ascher.

Špatné sny

Ještě dlouho se z nepříjemného zážitku nemohl vzpamatovat, hlavně si ho ale nedokázal vysvětlit. „Opravdu jsem si dlouho myslel, že se mi zjevil nějaký démon ze záhrobí,“ říká Ascher. Až po čase se úplnou náhodou dostal prostřednictvím internetu k výpovědím dalších lidí, kteří mají za sebou stejnou zkušenost. „V tu chvíli se mi alespoň částečně ulevilo,“ říká režisér. Na základě svého zážitku se rozhodl natočit film Noční můra, ve kterém vystupují lidé, alespoň jednou postižení spánkovou obrnou. Avšechny výpovědi mají jedno společné. I když každý vidí jiný „přízrak“ nebo „přízraky“, nikdy nejde o příjemné pocity, o hodné „duchy“, kteří by v člověku naopak navozovali pocit uvolnění nebo vnitřního klidu. Naopak. Zážitky, spojené se spánkovou obrnou, vyvolávají v lidech strach a děs.

Vědci a psychiatři na základě některých studií tvrdí, že tímto typem obrny mohou být častěji postiženy osoby s nepravidelným spánkovým režimem nebo lidé dlouhodobě vystavení stresu. V takových skupinách osob údajně může zažít noční „ochrnutí“ alespoň jednou každý čtvrtý člověk. Horší to mají lidé, kteří se se spánkovou obrnou setkávají opakovaně, třeba třikrát do měsíce. Někteří z nich tvrdí, že se kvůli děsivým nočním zážitkům bojí usnout, což jejich stres ještě zvyšuje. Takovým lidem lékaři doporučují farmaka či antidepresiva.

Po zádech ochromeného

Spánková obrna ale každopádně není záležitost moderní, uspěchané doby. Nedá se vysvětlit změnami v chování člověka či zvýšeným stresem. Obrnu ve spánku totiž popisují pod různými názvy prakticky všechny starověké kultury, znají ji i přírodní národy. V Africe se paralýza popisuje jako „čarodějnice, která jezdí po zádech ochromeného“. Jiné kultury, například asijské, paralýzu vykládají jako návštěvu „ducha“, který tlačí člověka do postele. V Řecku se takový duch jmenoval „Mora“, na Islandu „Mara“. Spánkovou paralýzou údajně dlouhodobě trpěl i slavný španělský malíř FranciscoGoya. Ve stavu mezi spánkem a bdění viděl přízraky, které se snažily uchopit ho za tvář. Podobné zážitky ze spánku měl také Vincent van Gogh, Hieronymus Bosch a další umělci.

Zlý sen v bdělém stavu Spánková obrna může podle některých odborníků stát i za mnoha nevysvětlitelnými a tajemnými jevy od nejrůznějších zjevení duchů a strašidel až třeba k přesvědčení, že lidé viděli UFO. Současná věda se paralýzu snaží vysvětlit prostě tím, že mozek ještě napůl udržuje člověka ve spánku a napůl už ho probouzí. Lidé tak prakticky sní i v bdělém stavu. Ani tohle vysvětlení však neodpovídá na všechny otázky, které jsou s paralýzou spojené.

I v těch nejhrozivějších snech se lidem často objevují známé postavy nebo jevy, které znají z běžného života. Jenže při spánkové paralýze se v naprosté většině případů nezjevují třeba zemřelí příbuzní, ale skutečné přízraky, vymykající se lidskému poznání. Navíc všichni, kdo spánkovou obrnou prošli, popisují svůj stav jako mnohem horší a děsivější zážitek než jakýkoliv, i ten nejhrozivější sen. Na otázky, proč se lidem nezjevují přívětivé bytosti a proč se nedostávají do příjemného rozpoložení, vědci zatím nedokázali odpovědět. 

Spánková obrna vyvolává zájem badatelů z celého světa. Jenže se sběrem dat to nemají snadné. Jen málokdo z postižených obrnou je totiž schopen o svém zážitku otevřeně mluvit na veřejnosti, protože se obává nepochopení a případného posměchu. Navíc se snaží na „noční zjevení“ honem rychle zapomenout a už se k němu víckrát nevracet. „Spánek a věci s ním spojené jsou nesmírně důležitou součástí našeho života a zaslouží si, aby se o nich mluvilo. Ovlivňují totiž i naše zdraví,“ říká doktorka Janečková. Studie, která se pokouší zmapovat výskyt spánkové obrny v Česku, by měla být hotová zhruba do jednoho roku. Už dnes se ale dá známé rčení o tajemných věcech mezi „nebem a zemí“ upravit do podoby související právě se spánkovou paralýzou. Ani nejmodernější vědecké metody si totiž zatím nedokážou úplně poradit s vysvětlením jevů, které lidé zažívají mezi „spánkem a bděním“.

Autor: