Případ první: Vladimír Železný se ve svém pořadu Volejte řediteli chce pochlubit novými internetovými stránkami televize. Oznámí jejich adresu a na závěr (hned poté, co uklidní vzrušené volající, že Dallas bude pokračovat) slibuje jejich prezentaci. Co se ale nestane – stránky jsou nedostupné, horko těžko se načte ta úvodní. Vysvětlení je přitom jednoduché: už v dobách, kdy Nova vysílala z Měšťanské besedy, se našlo dost lidí, kteří měli zároveň zapnutou televizi i internet.
Případ druhý: bývalý disident Stanislav Penc zveřejnil na webu záznamy StB, protože oficiální místa podle něj nečiní v této otázce dost. I dvacet let po revoluci to vyvolá takový zájem, že brzy po spuštění vás místo úvodní stránky přivítá text: „Díky obrovskému zájmu uživatelů došlo před polednem k havárii serveru...“ Nelze si nevšimnou stylisticky chybně použitého slova „díky“ namísto „kvůli“. Zatímco normálně by taková záměna byla považována za chybu, zde dává větě zcela jiný rozměr – jako by říkala: „Děkujeme za váš zájem, který shodil server, a přinesl tak ještě větší publicitu.“
Případ třetí a čtvrtý: ať už se jedná o inauguraci prvního afroamerického prezidenta anebo pohřeb krále popu, vždy jsou to události, u nichž chce být mnoho lidí. Když ne fyzicky, tak alespoň zprostředkovaně. Třeba prostřednictvím internetu. Vždy, když se chystá podobná událost, varují někteří, že by to mohlo vést „k zahlcení linek“ a dokonce i „zhroucení internetu“.
To se však prozatím nestalo. A další šance nastane zřejmě až v době, kdy budou přistávat první lidé na Marsu. To už by nějaký ten kolaps způsobit mohlo.