Schválně si zkuste udělat menší experiment: v jednom okně si otevřete svůj zpravodajský portál a ve druhém pak hlavní stránku Facebooku, pakliže ho používáte. V prvním okně vidíte samé katastrofy, nehody, násilí a nechutné politické tahanice. Smutnější je, že valná většina zde ukazovaného se vás nijak nedotýká a ovlivňuje váš život jen minimálně. To vše navíc v unifikovaném a centralisticky řízeném modelu, který sem přišel z éry předinternetových médií.
A co proti tomu nabízí Facebook? Souhrn zpráv je zde pro každého jiný, v závislosti na výběru přátel, ale převažují veskrze pozitivní věci: večírky, cestování, pokusy o vlastní uměleckou tvorbu nebo jinou seberealizaci a když už se najde nějaký problém, obvykle se najde někdo, kdo vás podpoří, třeba jen dobrým slovem.
Vzniká tak zajímavý kontrast: zatímco (polo)anonymní diskuse zpravodajských serverů se jen hemží cyniky, ze kterých je někdy člověku až smutno nebo dokonce špatně, ve skutečně transparentním prostředí Facebooku se takto dovede chovat jen málokdo.
Alfou i Omegou je zde výběr přátel. Ne nadarmo se říká, pověz mi, jaké přátele máš a já ti povím kdo jsi. Takže pokud máte smůlu a máte ve svém okolí lidi, co Facebook berou jen módní trend a dobrého zabijáka přebytečného volného času (hlavně pak jeho kvízy), tak vám toto médium skutečně nic zajímavého nepřinese.
V opačném případě získáte unikátní informační kanál, při jehož sledování máte většinou pocit, že svět je skvělé místo k životu, který stojí za to žít.
