Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Hitler onemocněl z péče svého lékaře. Dával mu 28 pilulek denně

Věda

  8:00
Vůdce třetí říše skončil poslední dubnový den, ale mohl zemřít mnohem dříve, kdyby se jeho osobní doktor více činil.

Osobní lékař Adolfa Hitlera Theodor Gilbert Morell. foto: Reprofoto

Na Hitlerově zdravotním stavu se plných devět let nesporně podílel také jeho lékař Theodor Gilbert Morell.

Doktor Morell se k vůdci a  říšskému kancléři propracoval v roce 1937 přes jeho dvorního fotografa, jemuž léčil kapavku (patrně úspěšně), a tak si vysloužil doporučení a přímluvu. Místo dostal, přestože měl drobátko snědší pleť, než bylo v kraji zvykem, a diplomatickou mluvou řečeno poněkud neortodoxní léčebné metody.

První zákrok připomínal pokus o otrávení
Jeho první doporučený zásah označil stávající dvorní lékař Karl Brandt za pokus o otrávení. Morell se však nedal a vůdcovy žaludeční křeče diagnostikoval jako "kompletní vyčerpání trávicího systémy" a vyléčil je směsí vitaminů, hormonů, fosforu a cukru.

Hitler zapudil Brandta a na adresu Morella prohlásil: "Až dosud mi nikdo přesně neřekl, co mi vlastně je. Morellův postup je tak logický, že v něj mám naprostou důvěru. Všechna jeho doporučení budu plnit do písmene."

Dodnes není jasné, zda léčení vymykající se nejen tehdejším zvyklostem, ale též zdravému rozumu, vymyslel doktor Morell sám, nebo zda tvůrčím a obohacujícím způsobem spolupracoval na návrzích milovaného vůdce.

Jeho nespavost "léčil" bromovými přípravky a silně návykovými barbituráty, jejichž eventuálně přetrvávající účinek kompenzoval po ránu nitrožilní injekcí glukózy a pervitinu (tedy methylamfetaminu, tehdy oficiálně vyráběnému s tímto názvem). S ohledem na Hitlerovu dietu ordinoval vysoké dávky vitaminů a dalších potravních doplňků včetně kalcia a fosforu, což doplňoval injekčně aplikovanými extrakty z epifýzy, pankreatu, srdce a jater a koktail závěrem vylepšil směsí estradiolu, testosteronu, někdy s přídavkem hydrokortizonu.

Vůdcova zdivočelá střeva krotil čistidlem na flinty, a když byl přípravek pro toxicitu stažen s distribuce, usilovně sháněl (a sehnal) plnohodnotnou náhradu.

Mezi další zklidňovadla patřil atropin a strychnin. Chronický zánět vedlejších nosních dutin řešil kokainem, stejně jako oční problémy. Používal i sulfonamidy a po atentátu dokonce penicilin, který se mu dostal do ruky patrně jako část válečné kořisti. Když se u vůdce objevily poruchy motoriky připomínající parkinsonismus (zřejmě důsledek chronického podávání amfetaminových derivátů), předepsal Morell další dávky pervitinu a přípravek Homberg 680 (extrakt rulíku zlomocného).

Hitlerův EKG vykazoval dlouhodobě známky sklerózy věnčitých tepen, která se časem zhoršila a významně postoupila po nezdařeném atentátu. Na to Morell ordinoval srdeční glykosidy. Dokumentovaný vysoký tlak však ponechal bez povšimnutí, a protože se domníval, že vůdce trpí Addisonovou nemocí, při které  kůra nadledvinek neprodukuje dostatek kortizolu, přitlačil v podávání kortikosteroidů. Hitler byl "léčen" více než devadesáti různými léky a v posledních letech války dostával průměrně 28 pilulek denně a nitrožilně glukózu.

Celý příběh Hitlerova lékaře si přečtěte v dnešním vydání deníku

Autor: