Pokud peníze neuhradí, stráví dva měsíce ve vězení. Horyna ale vinu odmítá. Patrně se proto odvolá ke Krajskému soudu v Brně.
Původní výrok z února - pokuta 50 tisíc za „násilí proti jednotlivci“ podle paragrafu 197a - zrušil v červnu Krajský soud v Brně. Nařídil podrobit výslechu počítačového znalce, vyslechnout další svědky z katedry a vyjasnit motiv. Jenže dosavadní průběh řízení nabízí přesvědčivý kruh nepřímých důkazů. Včetně motivu.
Anonym, který příliš věděl
Jaroslav Hroch si nejprve myslel, že je to žert. V prosinci 2008 mu přistál v mailové schránce vzkaz, že si „pro něj přijde“ urputný katolický bojovník proti komunismu, sedlák z Kroměřížska Augustin Navrátil (v té době už pět let mrtvý).Když e-mailů přibývalo a začaly být výhrůžnější, pomyslel na neonacisty z Dělnické strany - napsal totiž o moderním nacismu článek do univerzitního časopisu. „Nechtěl jsem to původně vůbec hlásit na policii. Tajil jsem to i před manželkou. Než za mnou přišla 20. března 2009 do práce a přes rameno mi zahlédla v poště další výhrůžný e-mail,“ popisuje.
Jaroslav Hroch
Jaroslav Hroch má pověst roztržitého profesora, je to ale také specialista na hermeneutiku (nauku o chápání a výkladu textů). A ve zprávách očividně cosi nehrálo. Pisatel například věděl, že Hroch se v roce 2008 při akademickém pobytu ve Spojených státech léčil v nemocnici (e-mail z 10. února: „Ty vtipálku, proč jsi zatajil, že ti vloni málem praskla kýla? To je dobré znamení, začíná se tak často projevovat rakovina tlustého střeva.“).
Anebo že mu nabízeli přestup na katedru filozofie do Ostravy (18. února: „Hajzlíku, ty si myslíš, že utečeš do Ostravy?“). Anonym pak stupňoval výhrůžky: „hřebík do žaludku“ (18. března), „injekce v trolejbusu, celkové ochrnutí, shniješ zaživa“ (19. března), v poslední zprávě mu věští „pampersky a tři injekce sedativ denně“ (16. dubna).
Policejní vyšetřování záhy ukázalo na podezřelého: kolegu z kanceláře ob dveře, šéfa fakultní disciplinární komise Břetislava Horynu. Usvědčovaly ho IP adresy služebního i domácího počítače; maily přitom chodily kolem jedné v noci. A byly tu další nápadné detaily.
Co se týká Hölderlina, drž hubu
Zaprvé byla zvláštní sama formulace o „zatajení“ prasklé kýly. „Skutečně se mi to stalo při pobytu ve Spojených státech, v noci z 5. na 6. května 2008. O této události jsem nepsal v žádném mailu domů, mluvil jsem o tom až na výjezdním zasedání katedry na statku děkana fakulty profesora Kroba,“ líčí Jaroslav Hroch.
Ani členové katedry ale nevěděli, že na Masarykovu univerzitu přišel účet na 1200 dolarů za pobyt v nemocnici ve Springfieldu. Profesor byl sice pojištěn, ale účet i tak musela schválit univerzita. „O dokumentu vědělo jen velice málo lidí na rektorátu,“ říká profesor Hroch a upozorňuje, že vedoucí kontrolního odboru rektorátu je Horynova manželka Naděžda.
Zadruhé tu byla posedlost osobností Augustina Navrátila (e-maily chodily nejčastěji z adresy navr.august@seznam.cz). Horyna a Hroch před rokem 1989 pracovali v režimním Ústavu pro výzkum společenského vědomí a vědeckého ateismu. Hroch psal posudek v případu Augustina Navrátila, který se domáhal vrácení knih zabavených Státní bezpečností. Navrátil skutečně získal část zpět; profesor Hroch říká, že za to od něj dostal děkovný dopis (v tom mu po roce 1989 dala za pravdu etická komise). Břetislav Horyna to zpochybňuje - stejně jako pisatel anonymů.
A konečně je tu i motiv. Horyna je znalec německé filozofie (především Immanuela Kanta) a idealismu (zejména lyrika Friedricha Hölderlina). Jaroslav Hroch ale tehdy k těmto tématům publikoval studii. „Psal jsem mu: Břeťo, jsi odborník na Hölderlina, nechceš se mnou spolupracovat v semináři? A on odepsal: Co se týká Hölderlina, drž hubu,“ líčí. „Myslím, že to vnímal tak, že mu lezu do zelí.“
To jen dva lidé mají spor
Když loni v listopadu případ zveřejnila Česká televize, šéf katedry filozofie Jan Zouhar (zároveň proděkan a kolega obou vědců z Ústavu pro výzkum společenského vědomí) svolal schůzi, která odsoudila „reportáž, ale i jiná vystoupení Jaroslava Hrocha v souvislosti s touto kauzou“. Děkan fakulty (zároveň člen katedry a předlistopadový vědec Ústavu marxismuleninismu) Josef Krob v MF DNES prohlásil: „Dva lidé z fakulty mají spor a já bych je za to měl vyhodit? Když se hádají sousedi, neřeší to jejich zaměstnavatel.“
Oběti anonymů se však zastal univerzitní akademický senát. Když byl v únoru Břetislav Horyna odsouzen, děkan mu ukončil členství ve vědecké radě a šéf katedry ho stáhl z povinných kurzů.
V novém procesu zatím vystoupili na Horynovu obhajobu kolegové z katedry (podle nich se mohl k jeho služebnímu počítači dostat skoro kdokoli) a znalec přizvaný obhajobou (podle něj někdo mohl proniknout k domácímu počítači přes wi-fi). Jenže jak upozornil původní znalec Roman Pavlík, takový hacker by musel znát všechna hesla a bydlet přímo za stěnou bytu: „Signál wi-fidosahuje jen do vzdálenosti pár metrů.“
