Ačkoli ve světě je hudební terapie běžná, v Íránu, jehož duchovní od
revolučního roku 1979 pop zakazují, se využívá výjimečně.
Třiatřicetiletý Džafarí pracuje v charitativní nadaci Kahrízak na předměstí Teheránu. Toto zařízení se stará o několik set hendikepovaných lidí, kteří jsou nejrůznějšího věku a bez finanční podpory. Každé pondělí na Džafara čeká několik desítek nedočkavců.
"Hudbu jsem nestudoval, naučil jsem se jí praxí. Mým prvním cílem bylo dostat ty lidi z postelí," řekl o svých pacientech. Vyrostl v rodině
věřících, kde se nepřipouštěla hudba žádného druhu. Příbuzní s ním původně kvůli jeho práci přerušili kontakty. Když pak viděli výsledky, smířili se.
Z apatie básníkem
Rezá Bachtíarí je ochrnut od šesti let a slepý od třiceti. Lehával pasivně v posteli, poslouchal rádio, nudil se a trpěl proleženinami. "Docházím na tuto terapii tři roky. Je to, jako kdybych se učil základním životním dovednostem. Nabyl jsem odvahy a vydal jsem už dvě knihy básní," říká třiačtyřicátník Bachtíarí.
Šahrám Chodaj ochrnul po dopravní nehodě. Díky hudební terapii začal hýbat krkem a s pomocí železné tyčky ovládané ústy dokáže zahrát několik písní na klavír.
Pronásledování hudebníků se v Íránu v poslední době zmírnilo a v některých skupinách obyvatelstva se populární hudba toleruje. Žena, která tančí nebo zpívá před posluchači, je ale stále tabu. "Řekli nám, že hudba je harám (z náboženského hlediska nepřijatelná). Trpívala jsem depresemi, ale teď mívám dobrou náladu," svěřila se pětatřicetiletá Masúme Salím Sedíkíová.
Personál kliniky ví, že hudba na pacienty působí víc než jen tím, že by je potěšila. "Zklidňuje a zkracuje léčbu. Dává energii a zmírňuje fyzickou bolest," řekla psycholožka Marzíe Alalíová.
Hudební terapie provozují v Íránu tajně
Íránec Sádek Džafarí se na teheránském předměstí tajně a proti vůli úřadů i příbuzných věnuje hudební terapii. Jeho žáci jsou těžce fyzicky postižení lidé. Mnohým z nich však vrátil energii a radost ze života.
Piano - ilustrační foto. foto: Shutterstock
Přestaňte, Filipe, jste nevkusný. Opravdu ještě v 21. století vyvede muže z konceptu ženská bradavka?
Je to asi jistý druh autismu, říká o svém cukrářském umění nově korunovaný vítěz Peče celá země Vojtěch Vrtiška
„Hollywoodský úsměv“ z Turecka nemusí vydržet. Korunky upadají a ze zubů zbydou jen zbroušené pahýly
Ďábelská červená letos frčí. Nemáte-li odvahu se do ní zahalit od hlavy až k patě, vsaďte na rudé akcenty
Ke vzniku závislosti stačí jen krůček. Efedrin se za socialismu předepisoval na hubnutí, popisuje lékárník
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...