Kryštof udělal za poslední tři měsíce velké pokroky. Předně se naučil hezky mluvit. Sice neumí vyslovovat, takže mu rozumím jenom já a tatínek, ale opakuje už všechno. Dá se s ním tudíž domluvit. Rozumí mi, když mu vysvětlím, že teď prostě doma nemáme jogurt, proto bude muset posvačit něco jiného. Nereaguje už jen zklamaným pláčem jako dřív. Taky je to skvělý parťák. Byli jsme spolu třeba v bazénu a zašli jsem si dokonce "na drink". Já jsem si dala frappé a on jablečný džus. Seděli jsme spolu u stolu a popíjeli brčkem pití a Kryštof nikam neutíkal. Před rokem by nevydržel na místě sedět ani minutu, nedalo se s ním jít tudíž do restaurace. Další příjemná změna, kterou jsme skvěle využili na dovolené. Dobrá zpráva pro všechny rodiče: dovolená s dvouletým dítětem je mnohem víc pohodová než s ročním (podrobnosti příště). A ještě jednu skvělou věc se naučil: říká básničky a říkanky, které jsem mu četla. Dojal mě, když začal zničehonic přeříkávat "Polámal se mraveneček".
Není to ale žádný andílek, jako všechny normální děti, se naučil taky pořádně zlobit. Umí skvěle neposlouchat, odmlouvat a taky ho občas chytne záchvat vzdorovitosti, kdy na všechno odpovídá "ne, ne". Taky se naučil kňourat a vyřvávat si věci (dle rad moudrých knih, na takové ukňučené prosby nereagujeme). Měl období, kdy kňoural snad týden v kuse a navíc si vyřvával pozornost.
Manžel se dočetl, že uřvané a nepřizpůsobivé děti mohou být výjimečné. Můžou to být takzvané "indigové děti". Na tohle téma prý vyšla i kniha. Slyšela jsem o takových dětech poprvé, ale popis mě celkem pobavil. Takové děti se prý narodily se zvláštním posláním a mají výrazný pocit vlastní výjimečnosti. Poznávací znamení: Například se neradi podřizují autoritám. Taky nerady stojí ve frontách (v tom případě jsem sama indigové dítě).
Takže možná můj synek mi svými záchvaty zlobivosti, pouze dává najevo, že je indigové dítko. Je hezké, jak si rodiče neradi připouští negativa a hledají u svých dětí jiná vysvětlení. Moje babička mi například sdělila v reakci na mé neúspěchy s nočníkem, že "chytré děti chodí na nočník později". Takže můj chlapec je třeba takové malé Einsteině:-)
Upřímně, je mi to jedno. Ať je jakýkoliv, hlavně ať je zdravý a šťastný. To samé přeju i vám a vašim dětem. Hezké léto!
O autorceVeronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem. Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz |