Do tohoto vzorového nápravného zařízení, kam chce být většina odsouzenců převezena, přivedla Valeria Gallinottiová, zakladatelka sdružení Dogs Inside, labradorku Titto, dobrmana Tatu a fenku křížence Carmelu. Vrazi a násilníci psy hladí, někteří je dokonce líbají a začínají si s nimi hrát na dvoře věznice.
„Mým cílem bylo pořádat terapeutická setkání se zvířaty ve věznici, protože to je místo, kde je jen velmi málo citového života. Psi sem vnášejí klid, emotivní pouto a fyzický kontakt,“ vysvětluje paní Gallinottiová. Již od loňského března vždy jednou týdně navštěvuje se psy skupinu tuctu vězňů. Učí je, jak dosáhnout toho, aby jim pes „dal pac“ nebo aby si lehnul.
Psi vězňům pomáhají od osamělosti i rizika recidivy
„Vždycky jsem psy miloval. Měl jsem doma kočku i psa, tahle terapie je úžasná,“ říká třiapadesátiletý Nazareno Caporali, odsouzený na doživotí za vraždy. Ve vězení rovněž studuje. „Doufám, že jednoho dne budeme moci předávat jiným to, co jsme se tu naučili. ‚Pet therapy‘ je vhodná i pro lidi trpící Alzheimerem nebo pro děti s psychickými problémy,“ dodává.
Jak poznamenal italský deník La Repubblica, myšlenka využívat zvířata k zapojení jedince do společnosti a k relaxaci není nová: pochází z 18. století a od té doby se rozvíjí.
V Bollate psi vězňům pomáhají zbavovat se pocitů osamělosti. Jde o experimentální věznici postavenou v roce 2000, kde se používají některé programy, s jejichž pomocí se bojuje proti recidivě.
Šestatřicetiletý Maurizio již prošel patnácti nápravnými zařízeními. Bollate je podle něj věznicí, která nabízí nejvíce možností. Odsouzen byl za objednávku pěti mafiánských vražd a na svobodu by měl vyjít až v roce 2087. Ve skutečnosti si ale ve vězení zřejmě pobude asi třicet let.
Malování, jóga nebo zahradnictví. Jen za určitých podmínek
Italské věznice patří v Evropě k těm nejvíce přeplněným, zejména proto, že v průměru 78 procent vězňů recidivuje. V Bollate tento podíl klesl na 20 procent.
Věznice nabízí trestancům možnosti vyučit se kuchařem, elektrikářem nebo truhlářem, ale také kurzy malování, jógy nebo zahradnictví. Aby však vězni mohli strávit dopoledne tenisem, učením nějakého jazyka nebo hrou se psy, musí přistoupit na několik podmínek, například žít společně s těmi, kdo se dopustili sexuálně motivovaných trestných činů. Ti jsou většinou drženi stranou od ostatních vězňů.
PSALI JSME: |
Pětadvacetiletý Nicolo Vergani, bývalý dobrovolník italského Červeného kříže, který byl odsouzen za pedofilii, uvádí, že by rád - až vyjde na svobodu - pracoval se zvířaty a studoval zoologii. „Účastním se terapie se psy, abych se připravil na to, co chci v budoucnu dělat,“ říká, zatímco se několik spoluvězňů snaží zabránit psům, aby jim sežrali koláče a pizzu, které si připravili v kuchyni, již mají trestanci k dispozici.
Jeho oblíbenkyní je fenka Carmela. „Když sem přišla, nevěděla, co se od ní čeká. Měla strach, zrovna tak jako my, když přijdeme do vězení. Dnes si stejně jako my začíná zvykat,“ říká Nicolo.
