22. července 2014 7:00 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Konec tabu. Stovky dětí v Česku porodily
náhradní matky. Prvnímu je už 21

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 16Diskuse
Náhradní matka Eva | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Náhradní matka Eva | foto:  František Vlček, Lidové noviny
Prvnímu českému dítěti, které odnosila náhradní matka pro jinou ženu, je dnes jednadvacet let. Od té doby jich tímto způsobem u nás přišly na svět stovky a takzvané surogátní mateřství pomalu přestává být společenským tabu.

Jedenačtyřicetiletá Eva z Prahy sedí v kavárně jednoho obchodního centra a vzpomíná na svůj poslední porod před dvěma lety. „Chlapeček je báječnej, jeho fotky mám doma uložený, ale je to pro mě cizí človíček, nic k němu necítím,“ vypráví o dítěti, které devět měsíců nosila. Její slova mohou vyvolat přinejmenším údiv. Jenže Eva, která si nepřála zveřejnit celé jméno, byla těhotná pro někoho jiného. Usměvavá poštovní doručovatelka tehdy pomohla k potomkovi mladému páru z Moravy, který by kvůli srdeční vadě ženy vlastní dítě mít nikdy nemohl. Nyní je Eva ve dvanáctém týdnu dalšího těhotenství – miminko opět nosí pro cizí lidi.

ČTĚTE TAKÉ:

V podobné řešení problémů s vlastní neplodností doufají i desítky dalších žen, které na internetových fórech zoufale hledají náhradní matku. Zatímco ještě před pěti lety se v Česku tímto způsobem rodila desítka dětí ročně, dnes se odehraje několik takových pokusů na každé z klinik, které umělé oplodnění náhradních matek umožňují. K tomu je třeba připočíst ještě případy, již se odehrávají mimo zdravotnická zařízení. Jen na Surrogatefinder. com, jednom z mnoha mezinárodních serverů, které kontakty náhradních matek zprostředkovávají, má profil 138 Češek nabízejících odnošení dítěte.

Od utajení k otevřenosti

Eva je pro páry, které hledají náhradní matku, ideální: je zdravá, typ „krev a mlíko“, má tři odrůstající děti a zkušenost bezproblémových těhotenství i porodů. A především: je rozvedená. Vše tedy může proběhnout tím nejjednodušším (a také nejběžnějším) způsobem: v rodném listě je od počátku uveden biologický otec, náhradní matka se dítěte po porodu vzdá a biologická matka požádá o osvojení. Často se to před úřady zaonačí dokonce tak, že ženatý muž byl nevěrný a dohodl se se svou milenkou, že bude dítě vychovávat s manželkou.

Vedoucí lékař zlínské Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie Ladislav Pilka přiznává, že první dítě odnošené náhradní matkou se díky jejich klinice narodilo už v roce 1993. Jednalo se o pomoc ženě, jíž při operaci odstranili dělohu. Tehdy se ještě náhradní mateřství provádělo v naprostém právním vakuu a bezmála v utajení. Lékaři se báli pokut a ztráty licence. A byla to právě zlínská klinika, která se v roce 2004 postavila k problému čelem a začala umělé oplodnění náhradní matky nabízet otevřeně.

Poštovní doručovatelka Eva je ve dvanáctém týdnu těhotenství. Už podruhé nosí miminko pro jiné lidi.

Poštovní doručovatelka Eva je ve dvanáctém týdnu těhotenství. Už podruhé nosí...

Dnes už většina právníků nepochybuje, že je surogátní mateřství legální. „V novém občanském zákoníku je sice zmíněno jednou větou, ale i to je jasný důkaz, že s ním legislativa počítá. Druhá věc je potom názor soudců: pokud vím, žádný z nich u nás za surogátní mateřství nikoho nepotrestal,“ míní brněnská právnička Leona Musilová, která se na náhradní mateřství zaměřuje. Trestné je podle ní pouze to, když by dohodu obou stran někdo třetí zprostředkoval a když by náhradní matka vzala peníze nad rámec výdajů a ušlých zisků.

Že směřuje tento způsob rodičovství k větší a větší legitimitě, dokazuje i drobný detail: dosud se čísla o počtech náhradních mateřství nijak neevidovala a kliniky je sdělovaly jen nerady. Od ledna 2015 je začne shromažďovat Ústav zdravotnických informací a statistiky.

Svého se vzdát nelze

„Zhruba čtvrtina z nich byli gayové,“ odpovídá Eva na otázku, jací lidé byli mezi dvacítkou zájemců, kteří se jí ozvali na podaný inzerát. V minulosti už dvakrát darovala vajíčka, a když se pohybovala na příslušných internetových diskusích, všimla si, že je velká poptávka i po náhradních matkách. Ne všechny páry jsou ale podle ní ochotny podstoupit umělé oplodnění na klinice a pak zdlouhavý proces osvojování.

„Ozývají se i tací, kteří chtějí, aby náhradní matka porodila doma. Oni pak seberou dítě a jdou se s ním přihlásit na úřady, jako že je jejich.“ Další Evina podmínka zněla: cizí embryo. „Variantu, že bych se nechala oplodnit mužem z páru, jsem odmítla. Věděla jsem, že svého dítěte bych se po porodu vzdát nedokázala,“ popisuje. I tak se obávala, co s ní udělají poporodní hormony.

„Rozhodně jsem k miminku neměla během těhotenství odtažitý vztah – hladila jsem si bříško, děti mu hrály na klavír, dělali jsme ťuťu ňuňu –, ale zároveň jsem se snažila neustále rozlišovat, že to není moje dítě.“ Hned po porodu si chlapečka převzali biologičtí rodiče, Eva se na něj občas chodila do vedlejšího pokoje dívat. Že odcházela z nemocnice s prázdnou, nesla dobře: „Převážil pocit radosti, že jsem někoho učinila šťastným.“

Děloha k pronájmu, futrál na dítě, chodící inkubátor. Tak se náhradním matkám říká v médiích. Přitom podle zákona o rodině je matkou ta, která porodí. Jakákoliv smlouva není právně vymahatelná, protože by to odporovalo zákonu, podle něhož nejsou lidské bytosti objektem, nýbrž subjektem práv.

Těhotná - ilustrační foto.

U nás se zatím kolem náhradního mateřství žádné drama neodehrálo, ale třeba v USA už znají jak případ ženy, která po porodu odmítla dítě vydat a její manžel s ním prchal přes celé Spojené státy, tak případ, kdy dítě nakonec nechtěla ani jedna ze stran, protože se narodilo postižené.

V Česku vše funguje tak, že náhradní matka se po šestinedělí dítěte vzdá a ta biologická požádá u soudu o osvojení. „Soud o takzvané zrušitelné adopci proběhl asi půl roku po porodu, ten o adopci nezrušitelné teprve nedávno – když byl chlapečkovi asi rok a půl,“ vzpomíná Eva. Pro biologické rodiče to tedy znamená měsíce nejistoty, kdy dítě formálně patří surogátní matce. Ta má všechny povinnosti a práva, včetně příspěvků od státu. Biologickým rodičům tudíž nezbývá než věřit, že jim náhradní matka po porodu dítě nesebere, a ona zas může leda doufat, že se dočká slíbené odměny a že po ní nebudou chtít výživné na dítě, které má jejich DNA.

„Aby se obě strany cítily co možná nejkomfortněji, rozdělily jsme si vyplacení odměny na tři části – první část mi vypláceli každý měsíc coby náhradu za ušlou mzdu – v prvních týdnech jsem byla na nemocenské, abych zvýšila šanci, že se embryo uchytí. Druhou část jsem dostala po porodu, a třetí až po ukončení adopčního procesu za půl roku,“ popisuje Eva. Celkovou sumu říct nechce, ale jednalo se prý o lehký nadprůměr obvyklé škály, která se pohybuje mezi 50 a 500 tisíci. „Když odečtete ušlou mzdu, náklady na těhotenské oblečení, vitaminy a zdravou stravu, kompenzaci za určité nepohodlí s těhotenstvím a porodem spojené, zas takový výdělek to není,“ říká Edith Holá, která napsala na základě zkušeností mnoha náhradních matek i biologických rodičů knihu O ženách a o lásce.

„Díky náhradnímu mateřství mohu být víc se svými dětmi. Jinak mám dva pracovní úvazky a další brigády, abychom vše finančně zvládli. Můžu s nimi zajít na výstavu, podívat se na zámek a nemusím mít pocit, že peníze budou chybět jinde,“ pochvaluje si Eva. Těhotenství si užívala, porod byl rychlý a bezproblémový. Nejvíc ji trápilo, když musela kvůli náhradnímu mateřství lhát a kličkovat. „Mému gynekologovi i v porodnici jsme řekli pravdu, ale sociálce ne. Musela jsem pak čelit nepříjemným otázkám typu, jak to, že mám dítě se ženatým mužem, a jestli si ho opravdu nechci nechat,“ vypráví Eva.

Od zákazů po továrny na děti

Asi nejblíž zákonu, který by náhradní mateřství nejen zlegalizoval, ale také zlegitimizoval v očích veřejnosti, bylo Česko před pěti lety, kdy se problematiky ujala tehdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Její horlivou snahu v té době kritizoval mimo jiné renomovaný psychiatr Radkin Honzák. „Proč bychom měli být sedmou nebo osmou zemí na světě, která si bude zahrávat s tímto ohněm?“ tázal se na svém blogu a náhradní mateřství nazýval „totálním masakrem všech biologických, psychologických i spirituálních mechanismů, jež se k mateřství pojí“.

I tak patří Česko mezi ty liberálnější země. V Německu, Rakousku, Dánsku, Švédsku a dalších evropských zemích je náhradní mateřství výslovně zakázáno. Jinde, jako například v Británii, ho zákon umožňuje za dodržení jasně stanovených pravidel (a na přísně nekomerční bázi). Opačným extrémem je Ukrajina nebo některé státy USA, kde není zakázána ani finanční odměna pro náhradní matku a z plození dětí se tam stal nepokrytý obchod. Ukrajinské náhradní matky jsou nabízeny agenturami na internetu – zájemce zaplatí od devíti do sedmadvaceti tisíc eur a může si vybrat z pestré nabídky žen od 18 do 25 let, a to včetně barvy vlasů, stavby těla a dalších vlastností. V další oblíbené destinaci reprodukční turistiky – Indii – vyrostlo od uzákonění náhradního mateřství už 350 „továren na děti“. Jedná se o specializované kliniky, kde se soustřeďují rodičky z okolních vesnic a nosí děti pro ženy ze západního světa. List The Times of India odhaduje, že se v nich ročně protočí v přepočtu zhruba 150 miliard korun. To, že u nás legislativa surogátní mateřství výslovně nezakazuje, oceňují naši západní sousedé, kterým svazuje ruce zákon na ochranu embryí. „V Česku se náhradní matky dají často najít levně,“ doporučuje německý server Leihmutter, což by se dalo přeložit jako „vypůjčená matka“.

Podle brněnské právničky Leony Musilové je stávající legislativa dostatečná a detailnější úprava by jen sváděla ke komercionalizaci celé věci. I za současného stavu podle ní mohou být účastníci náhradního mateřství při jednání v porodnici nebo s úřady naprosto otevření. Leckdy podle ní jen nedostatečně prosazují svá práva. „Například je plným právem zákonných zástupců rozhodnout, kdo bude v nemocnici s jejich nezletilým dítětem. Takže náhradní matka klidně může péčí pověřit matku biologickou,“ popisuje. Účastníci tohoto typu rodičovství se podle ní nemusí bát ani soudů. „Soudci k tomu přistupují jako k jakémukoliv jinému osvojení, a když je vše v pořádku, nemají důvod nevyhovět,“ říká. „Jen si musí obě strany uvědomit, že spolu budou nějaké dva roky žít a že si musí věřit.“

Lucie Jánská
  • 16Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.