„Tyto iniciativy dostaly název ‚Společně‘, protože jsou do nich zapojeni všichni, kdo pracují ve zdravotnictví, a zástupci různých náboženských vyznání,“ vysvětluje lékař Giorgio Mortara, předseda Hebrejské lékařské asociace, která patří k iniciátorům těchto aktivit. „Chceme jít dále za pouhou léčbu pacienta, chceme ji zlidštit a pomoci zdravotníkům poznat víru a duchovní potřeby těch, které léčí, se zvláštním zřetelem ke třem hlavním monoteistickým náboženstvím: islámu, křesťanství a judaismu,“ uvádí.
Lékaři se učí přístupu k muslimům a židům |
Jak zdůraznili organizátoři setkání, způsob, jímž mezi sebou komunikují nemocný a ten, kdo ho léčí, je určován rovněž přesvědčením a hodnotami, které mohou přispět k lepším výsledkům při různých zákrocích. K tomu je zapotřebí, aby především zdravotníci poznali pacienta. Proto se v těchto kurzech hovoří o postojích, které různá náboženství zaujímají vůči zdraví, nemoci, životu a smrti, a tyto postoje se porovnávají.
„Změny odehrávající se v naší společnosti, která je stále více multikulturní a multietnická, vyžadují nové odpovědi,“ konstatuje Giorgio Mortara. „Musíme pomáhat těm, kdo pracují ve zdravotnictví, aby si věděli rady tváří v tvář nejrůznějším dilematům, s nimiž se denně setkávají, když musejí dávat odpovědi na materiální a duchovní potřeby pacientů,“ dodává.
Důležitá je podpora
„Povinnost léčit se je stěžejním bodem i v islámské tradici, která vyzývá věřící, aby si chránili své zdraví, které je darem, a proto je třeba se k němu chovat zodpovědně,“ připomíná Chiara Ferrerová, předsedkyně Akademie interreligiózních studií v Miláně. „Totéž lze říci o křesťanství a judaismu. Ale jakkoli se tato náboženství v něčem shodují, jsou mezi nimi i rozdíly: jde například o různý způsob stravování, dodržování různých dní a denní doby pro modlitby, které vyžadují místnosti pro tyto účely vhodné či alespoň neutrální. Jde však i o mnohem složitější otázky, které se týkají hodnoty biologického testamentu, konce života, postoje k transplantaci a požadavků na zvláštní přístup k léčbě osob jiného pohlaví,“ zdůrazňuje Chiara Ferrerová.
Jestliže je člověk nemocný, je mnohem zranitelnější, a proto obzvláště potřebuje podporu a pomoc, zdůrazňují autoři iniciativy. Pro takové pacienty je nesmírně důležité, aby se cítili být respektovaní jako osoba se zvláštními etickými a náboženskými hodnotami. Vzniká tak empatický vztah mezi pacientem a lékařem, který je podstatný pro lepší výsledky léčby.
