V barokním sále pražského Michnova paláce jich byly desítky. Další tucty se tísnily u stolů lemujících chodby a lidé postávali i na schodech vedoucích do horního poschodí, kde zaplnili tamní sály a místnosti. Kdo poslední říjnový týden zavítal na festival Deskohraní, největší českou akci tohoto druhu, jasně viděl, že Češi deskovým hrám zcela propadli.
Žádné souhrnné statistiky, kolik se v Česku ročně prodá deskových her, neexistují. Jejich vydavatelů tu působí hned několik, údaje o prodeji však nezveřejňují. O rozsahu obliby her svědčí, že jejich fanoušci vytvářejí komunity a herní kluby – jak na internetu, tak ve fyzickém světě. Webové stránky jako www.hrajeme.cz mají tisíce návštěvníků měsíčně a jejich množství stále stoupá. A pak je tu festival Deskohraní. „Zatímco v roce 2001 se Deskohraní konalo ve čtyřech místnostech a na festival přišlo kolem 1200 lidí, v roce 2005 už jsme obsadili celý Michnův palác. Letos máme bezmála 3000 lidí už teď uprostřed festivalu, a to nás ještě čeká hlavní prodloužený víkend s několika mistrovskými turnaji. Kromě celého paláce tak ještě využíváme vedlejší budovu školy,“ říká Jakub Těšínský, jeden z organizátorů festivalu. „Nedivil bych se, kdybychom se dostali na 7000 návštěvníků.“
  |
Podle něj nejde jen o počty, mění se přístup samotných návštěvníků. „Na konci devadesátých let jsme museli často vysvětlovat, co to vůbec deskové hry jsou, dnes už podáváme i specializovanější informace,“ říká. „Také počet her, které posuzuje Akademie her, jež na festivalu uděluje ocenění Hra roku, řádově narostl. Na začátku jsme posuzovali pár desítek nových her, dnes už jich je ke stovce ročně, takže začíná být nemožné všechny detailně znát. Od roku 2014 jsme museli zmenšit počet her oddělením samostatné kategorie dětských her, protože by to bylo pro lidi nepřehledné.“
Od figurek k umění
„Člověče, nezlob se či Dostihy a sázky zná každý. Obojí se stále prodává v neuvěřitelných kvantech a v Čechách skoro není domácnost, kde by tyto hry nebyly,“ říká Petr Čáslava, šéfredaktor herního webového serveru Deskofobie. „Jako malý jsem hrál s rodiči právě Člověče, ale vzpomínám na to dost nerad. Člověče je prokletí českých rodin. Jako dětská hra je velmi zlá a může na děti ve skutečnosti působit dost negativně. O něco později jsem hrál Kamionem po Evropě. Po revoluci došlo k uvolnění trhu a dostala se sem velká spousta her, tehdy jsem začal hrát hry jako Talisman, Arénu, nebo Magic: The Gathering.“
S příchodem nových zahraničních titulů se rázem rozvinulo mnoho cest, po nichž se hráči mohli vydat. Za vstupní bránu do světa moderních deskových her jsou dosud považováni Osadníci z Katanu Klause Teubera, kteří se stejně jako Carcassone stali legendou herního průmyslu. „Výhodou těchto her je, že jsou relativně jednoduché, každý je pochopí, a přitom jsou jaksi dál,“ vysvětluje Jiří Skočdopole z obchodu s deskovými hrami Hras.
Ale vývoj šel dál. Od porevoluční doby se hry změnily především po vizuální stránce, kvalitní herní mechanismy však zůstávají. „Od té doby, co k nám po revoluci začaly pronikat moderní deskové hry, se dopředu posunulo hlavně technické zpracování,“ říká Michal Šmíd z Albi, které patří mezi největší česká vydavatelství. Hry využívají množství komponent z nejrůznějších materiálů, pracují s prostorem a sázejí na propracovanou grafiku a ilustrace od vynikajících výtvarníků. Existují hry, jejichž herní prostředí se neomezuje jen na klasickou „desku“ – herní svět lze budovat do prostoru stavěním hradů, krajin či věží, které pak můžete na cestě k vítězství i ničit. Takovou hrou je třeba Rampage. Jiné hry jsou založené na nádherné ilustraci, například Dixit, využívající snové obrázky a fantazii k vytváření nápověd.
„Nezměnily se ani tak hry, jako spíš hráči – deskové hry přestaly být zábavou pro děti a podivíny a postupně se staly celospolečenským fenoménem,“ říká Šmíd.
Celý text o deskových hrách si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 4. listopadu. V magazínu dále najdete:
- Rozhovor s Kryštofem Ebenem, hudebníkem a matematikem, o tom, jak se předpovídá počasí a jak se naučil hrát na skoro sedmdesát nástrojů.
- Husa a spol. Právě běží sezona opeřenců na talíři – co se má na podzim péct a jak nejlépe připravit svatomartinskou husu?
