Nejčastější problém, který dvojjazyčná rodina řeší, je, kdy na dítě začít mluvit druhou řečí. Podle psycholožky je nejlepší, když slyší oba jazyky hned od narození a když každý rodič mluví zásadně svojí řečí. Pak se oba jazyky stávají vlastně mateřskými. "Dříve se odborníci domnívali, že dvojjazyčnost může být pro dítě zátěžová, dnes jsou naopak spíše přesvědčeni o jejích výhodách," vysvětluje Scholl.
LUCIE SCHOLL (* 1974)Vystudovala psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Působí jako soukromý psycholog na Psychoterapii Anděl. Při práci s dětmi se specializuje mimo jiné na poradenství v otázkách vícejazyčné výchovy. Se svým německým manželem vychovává dvě bilingvní děti. |
Děti mluvící dvěma jazyky jsou podle psycholožky často vnímavější a otevřenější: "Každou chvíli musí vyhodnocovat, jak mluví jeho partner v rozhovoru. To je dobrý trénink pro mozek, děti díky tomu mají tvořivější myšlení a jsou citlivější v komunikaci," říká. Bilingvní děti prý také dovedou lépe uvažovat o povaze a funkci jazyka a snadněji se učí další řeč.
Rodiče si ale musí uvědomit, že je vždy jeden jazyk silnější a druhý slabší, přičemž se tato dominance může během vývoje měnit. "Ve slabším jazyce se může u některých předškoláků vyskytovat koktání. Vzniká především proto, že dítě už rychle myslí, chce toho říci hodně, ale ve slabším jazyce ještě není řečový projev tak rozvinutý, chybí i slovní zásoba. Když se pak slabší jazyk zlepšuje, koktání zpravidla samo od sebe odeznívá," říká odbornice.
Slyšet oba jazyky hned od narození. To je podle psycholožky Lucie Scholl pro dítě vyrůstající v bilingvní rodině to nejlepší. Každý rodič by měl navíc mluvit svým jazykem.
Často panují i obavy, zda řečový vývoj dítěte probíhá správně, když děti míchají jazyky třeba i v jediné větě. "To je ale pro bilingvní děti typické, s věkem a rozvojem obou jazyků se to zlepšuje," uklidňuje Scholl. Důležité podle ní je, aby rodiče jazyky nemíchali a na dítě se vždy obraceli jen ve svém jazyce.
A na co si mají bilingvní rodiče dávat při výchově pozor? "Zásadní je, aby rodiče měli reálná očekávání. Aby na dítě netlačili a nečekali, že když žije v česko-německé rodině, naučí se česky i německy stejně dobře a rychle jako dvě děti žijící v ryze české a v ryze německé rodině," upozorňuje psycholožka, podle níž by hlavně měli hledět na emoční vývoj dětí.
Celý rozhovor s psycholožkou Lucií Scholl vyšel v příloze Akademie. Redakčně kráceno.
