Rozšiřování pouští označila OSN již v roce 2007 za jedno z největších ohrožení životního prostředí naší doby. Jeho obětí se podle studie OSN může stát třetina lidstva, což jsou dvě miliardy lidí.
Šíření pouští vyhání lidi z jejich domovů a ohrožuje i přírodní zdroje. K problematickým oblastem patří bývalé sovětské republiky ve Střední Asii, Čína a subsaharská Afrika.
"Týká se to 140 zemí," upřesnil na konferenci Larsson.
Larssonův projekt je založen na stabilizaci pohyblivého písku tím, že se do něj injektují půdní bakterie druhu Bacillus pasteurii. Tyto bakterie totiž stimulují ukládání uhličitanu vápenatého (vápence) kolem zrn písku, čímž je doslova "cementují". Zeď vznikne tím, že se "zmrazí" pohyblivé písečné duny.
Larssona k použití bakterie inspiroval tým vědců na univerzitě v Kalifornii, který zkoumal její využití pro zpevňování půdy v oblastech ohrožených zemětřesením. Těm se injekcí bakteriální kultury Bacillus pasteurii a přidáním živin a kyslíku pro její růst v laboratorních podmínkách podařilo změnit nestabilní písek na pevné těleso.
Severoafrické národy navrhují vysázet stromořadí a vytvořit dlouhý zelený pás, který by zabránil šíření písku. Podobný návrh, známý jako Zelená čínská zeď, byl vypracován pro poušť Gobi.
Podle Larssona se dají oba plány kombinovat a písečná zeď by zelený pás vhodně doplnila.
Larsson přiznává, že realizace jeho plánu naráží na řadu problémů: politických, praktických, etických i finančních. "Můj plán ohrožuje hodně věcí. Je to ale začátek, je to vize. Kdyby nic jiného, bude to alespoň podnět k diskusi," řekl.
