„Ernest Hemingway“ si - stejně jako spisovatel, podle kterého dostal jméno - obvykle uchová svůj intelekt a racionální myšlení, a během konzumace alkoholu se většinou promění jen minimálně.
„Mary Poppinsová“ - pojmenovaná podle chůvy ze stejnojmenné knihy, filmu i muzikálu - je příjemně rozjařeným pijákem, který si celou noc udrží svou zodpovědnost.
„Zamilovaný profesor“, jehož inspirací se stal stejnojmenný film s Eddiem Murphym, začíná večer jako introvert, ale alkohol mu dodává čím dál tím víc kuráže, takže se jeho chování mění na přátelštější, společenštější - a možná i trochu riskantnější.
„Pan Hyde“, který dostal jméno podle románu Doktor Jekyll a pan Hyde, se s postupujícím večerem mění na svoje horší alter-ego. Čím víc toho vypije, tím méně je příjemný a rozumný, a naopak stoupá jeho nezodpovědnost a probouzejí se „temnější stránky“.
Svině nebo kozel?
Je zajímavé, že podle průzkumu většina lidí spadá do kategorie Ernest Hemingway, zatímco lidí jako je Mary Poppinsová je jen 15 procent. Winogradová doufá, že tím, že zvolila označení odkazující na populární kulturu, přitáhne pozornost širšího okruhu lidí.
Zeptali jsme se vědců: Liší se různé alkoholické nápoje svou škodlivostí? |
„Nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že jsme ve čtyřech kategoriích postihli všechny nuance,“ uvedla Winogradová. „Naše kategorie jsou ale něčím, co se dá snadno pochopit a v čem by se lidé mohli poznat a přenést to na sebe či svou rodinu.“ Existující experimenty se podle Winogradové zaměřují spíše na to, jak alkohol ovlivňuje jasně měřitelné druhy rozhodování - například reakční čas za volantem nebo sebeovládání. Ale na poněkud zmatečnější pole změn osobnosti člověka se příliš nepouštějí.
„Všichni mluvíme o tom, jak jsou lidé jiní, když začnou pít, o tom, že existují ‚dobří opilci‘ a ‚špatní opilci‘, ale ve vědecké literatuře ohledně tohoto tématu zeje prázdnota,“ dodala.
A to přesto, že zájem o schopnosti alkoholu přeměnit člověka na někoho s docela jinou osobností, existuje přibližně stejně dlouho, jako existuje i samotný alkohol.
Například jeden alžbětinský satirik rozdělil opilce do osmi kategorií podle zvířat. Zařadil mezi ně například „opičáka“, který „hulákaje skáče a zpívaje tančí až do aleluja“; „svini“, což je piják „alkoholem zmožený, ztěžklý a ospalý“ či „kozla“, který „ničehož jiného než chlípnosti v hlavě nemá“.
