Jungwirth to tvrdí v článku pro americký časopis Nature, ve kterém zkoumá povrchové vlastnosti vody. Jednoznačně v něm poukazuje na skutečnost, že neexistuje vědecké zdůvodnění chemického učinku přípravků založených na makroskopické "paměti" a "uspořádání" vody, inzerovaných pod marketingovými názvy jako homeopatie, pí-voda, magnetická nebo buněčná voda.
Na bázi nových měření a výpočtů badatelů v USA, uveřejněných ve stejném čísle, jakož i na základě vlastních molekulových simulací Pavel Jungwirth ukazuje, jaká je struktura povrchových vrstev vody.
Moderní povrchově citlivá spektroskopická měření a simulace molekulové dynamiky jasně ukazují, že na rozhraní mezi vodou a vzduchem, či nádobou nebo rozpuštěnou (bio)molekulou nedochází k dlouhodosahovému uspořádání vodních molekul.
Povrch vody tak má tloušťku jedné, maximálně několika málo molekulových vrstev. To podle závěrů článku dokazuje, že z vody se podobnými úpravami nemůže stát zázračný přípravek na léčení všemožných chorob.