Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jsem Kubánec. A surfuji

Magazín

  8:17
HAVANA - Není tomu tak dávno, co si kubánští surfaři vyráběli windsurfingová prkna tvarováním izolační vrstvy z ledničky pomocí struhadla na sýr. Teď se prohánějí po vlnách na prknech z druhé ruky, která jim darovali surfaři ze zahraničí. Jejich solidarita tak pomáhá udržet nad vodou jeden z nejméně známých klubů ve světě surfingu, napsala agentura Reuters.

Surfaři na pláži v Havaně. foto: ČTK

„Kuba je jedním z posledních míst na světě, kde se donedávna nesurfovalo,“ říká devětačtyřicetiletý australský inženýr Bob Samin, který propaguje surfing na tomto karibském ostrově. Surfing, který se na rozdíl od jiných sportů na Kubě netěší oficiální podpoře, přežívá díky houževnatosti hrstky nadšenců, kteří se naučili surfovat napodobováním toho, co viděli v zahraničních magazínech.

Bez peněz a jen se skromnými kontakty s okolním světem sdílí zhruba stovka surfařů na Kubě těch několik málo prken, která má. Podle Samina mezi nimi vládne družnost, jaká kdysi pojila surfaře i jinde ve světě a kterou dnes nahrazuje soutěživost. „V ostatním světě ztratil windsurfing duši, stal se záležitostí konkurence a ctižádosti. Tady je to ale jiné,“ vysvětluje Samin, který pracuje na ropné plošině v Indickém oceánu a každých pět týdnů cestuje na Kubu.

Nemusí se už na vlny jen dívat
Samin je také spolutvůrcem internetové stránky http://www.havanasurf-cuba.com, jejímž prostřednictvím proudí na ostrov většina darovaných surfových prken. Od počátku letošního roku dostali Kubánci 20 prken a dalších 40 by mělo dorazit v příštích měsících. „Dárci surfovacích prken dobře vědí, co to je, sedět na pláži, toužebně se dívat na vlny a nemít možnost se po nich sklouznout,“ říká náruživý surfař a zároveň šéf Kubánské asociace surfařů (CSA), sedmadvacetiletý Eduardo Valdes.

Nejlepší vlny? Když je hurikán
Kuba není proslulá velkými vlnami, ale cizince sem vábí mystika surfování v jedné z mála socialistických zemí světa. Přijíždějí sem zejména během mírné kubánské zimy, kdy jsou vlny konzistentnější. Ale nejlepší surfování je prý v období bouřek, které Karibik postihují každé léto. Valdes vzpomíná na hurikán Katrina, který se v roce 2005 přes Kubu přehnal cestou do New Orleans. Pro americké pobřeží to byla pohroma, ale pro kubánské surfaře to byl ráj. „Surfovali jsme asi týden na dvoumetrových vlnách,“ libuje si Valdes.

S podezřením pohlížely v minulosti na surfaře kubánské úřady poté, co údajně kdosi v roce 1994 uprchl na surfovacím prkně na Floridu. „Stává se nám, že se vydáme na pláž, a tam jsou lidé, kteří se na nás obracejí: Mizíte? Vezměte mě s sebou,“ usmívá se Valdes. Podle něj je ale nemožné překonat na prkně 144 kilometrů dělících Kubu a Spojené státy.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...