Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kamarádky z Letné: Kdy už mě představíš?

Magazín

  7:00
Tak kdy už mě představíš rodičům?“ zeptal se mě „sexy mozek“ Viktor. V poslední době jsme se dost sblížili a milenecký vztah se začal povážlivě podobat partnerskému. Přesto mě jeho otázka zaskočila.
Květiny - ilustrační foto

Květiny - ilustrační foto foto: Shutterstock

Kdo jsou Kamarádky z Letné

Helena, 39 let

Rozvedená matka dvou dětí, které jí přerůstají přes hlavu. Děsí ji nadcházející čtyřicítka, a tak se snaží užít si života, dokud to jde. Miluje snídaně do postele, svoji práci a sex.

Klaudie, 33 let

Svobodná, někdy až moc. Perfekcionistka, která chce všechno – skvělou práci, partnera i děti. Jenže s nikým dlouho nevydrží. Miluje čerstvý chleba s máslem, svoji práci a sex.

Kamarádky z Letné - sloupek s hvězdičkou

"No...," v hlavně mi to šrotovalo. "Musíme se o tom bavit teď?" snažila jsem se získat čas.

"A proč ne zrovna teď? Myslel jsem, že to s naším vztahem myslíš vážně," pronesl Viktor a atmosféra houstla s každým slovem. Nakonec jsem se z toho vykroutila s tím, že o Vánocích k tomu snad bude vhodná příležitost. Zatvářil se zklamaně.

Přemýšlela jsem, proč mě to tak zaskočilo. Každá normální žena by byla šťastná, že to muž myslí vážně a chce se stát součástí rodiny. Že ji nemá jen do postele.

Třeba mi to vysvětlí Helena na obědě. Celé jsem jí to převyprávěla mezi sousty kebabu od Turků na Andělu.

"No a v čem je problém?" divila se Helena. "Tak ho představ, o co jde? Zajdete k nim v neděli na kafe a koláč a normálně si popovídáte. Budou rádi, že někoho máš."

Tím si nejsem tak jistá. Vědí sice, že s Viktorem chodím, ale nemyslím, že by z toho byli dvakrát šťastní. Má totiž dvě malé dcery ve střídavé péči. Něco takového si pro svoji dcerušku rozhodně nepředstavovali, a­ když o ­tom tak přemýšlím, ani já jsem si to tak neplánovala. Vlastně by se dalo říct, že se stydím, jak jsem dopadla. "Doufám, žes mu tohle neřekla?" vyděsila se Helena. "Kdyby mně někdo řekl, že se mě stydí představit doma, protože mám děti, tak by to bylo naposled, co mě viděl."

"To jsem asi neměla, viď? Mně je jenom líto, že jim nevedu svobodného muže, ale chlapa se závazky," snažila jsem se to Heleně vysvětlit a zároveň slyšela, jak příšerně to muselo znít Viktorovi.

Možná to vlastně ale není ten nejdůležitější důvod, proč se zdráhám jim ho předvést.

Viktor by totiž byl už pátý. Pátý muž, který by prošel iniciačním obřadem nedělní oběd-odpoledne na chatě-svátky-Vánoce-narozeniny. Už u toho prvního si mysleli, že se vezmeme – byli jsme spolu pět let. Na chatě po něm zůstala zídka před domem, kterou pomáhal stavět. Druhého akceptovali, přestože to nebyla jejich krevní skupina. Třetí jim přirostl k srdci i přesto, že byl o pětadvacet let starší a ženatý. S maminkou si vydrželi hodiny povídat o zahradě. Nejvíc si zamilovali toho posledního. Byla jsem s ním tři roky a dodnes, když k nim jdu na návštěvu, se na mě dívá z fotek rozvěšených po bytě. Tam bych měla pozvat Viktora?

Vím, že i jeho by vzali za svého. Považovali by ho za budoucího zetě a čekali by, kdy přijdeme s datem svatby. Tak čeho se bojím? Možná opravdu toho, abych je nezklamala popáté. Podvědomě čekám na nějaký jasný důkaz, že spolu zůstaneme. Datum svatby nebo dvě čárky na těhotenském testu. Viktora jim prostě představím, až to bude jisté.

Helena se na mě dívala s nedůvěrou. "A nečekáš ty takhle náhodou, jestli se ještě neobjeví někdo bez dětí?" vybafla na mě.

Hm. Zatracená realistka. Že by do mě viděla líp, než do sebe vidím sama?

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...