LN Co ovlivňuje to, jak moc nebo jak málo se nám budou kazit zuby?
Klíčovým faktorem je hygiena dutiny ústní. Bakterie přeměňují cukry, a tedy vliv má i strava pacienta. To je prokázáno řadou studií, a hlavně ve většině evropských zemí se za poslední roky snížil počet zubních kazů o 80 procent v souvislosti se zlepšenou dentální hygienou. Samozřejmě, že máme vzácné případy dětí, které se třeba narodí bez skloviny. Zubní hygiena je obtížná třeba u pacientů s mentálními poruchami a také se častěji vyskytují zubní kazy u drogově závislých. Stále ale platí, že základem péče o zuby je nejenom pravidelné, ale hlavně pečlivé odstraňování zbytků stravy a zubního plaku.
LN Jsou ale lidé, kteří tvrdí, že si zuby čistí i několikrát denně, ale přesto se jim kazí.
Pak je problémem špatná technika čištění, o čemž sami mnohdy nevědí. Proto je důležité pravidelně navštěvovat nejen svého stomatologa, ale i dentální hygienistku, a naučit se zuby čistit správně. Také bychom jako Stomatologická komora chtěli, aby správná péče o dutinu ústní byla součástí školní výuky.
LN Ve stomatologii se používá řada různých výplní zubů. Nejznámější a v poslední době nejdiskutovanější je amalgám. V čem jsou jeho přednosti a naopak rizika?
Výplní jsou desítky typů, každá z nich má své výhody i nevýhody. Neexistuje tak jedna dokonalá výplň. Například amalgám je používán, protože jej lze zhotovit v kompromisní (nikoli ideální) kvalitě poměrně rychle a levně. Amalgám toleruje drobné chyby ošetřujícího lékaře a do určité míry i horší hygienu pacienta. Na straně druhé se neváže se zubními tkáněmi a v zubu „drží“ mechanicky, což nutí lékaře odstranit více tkání, tedy i zdravých. Také nesplňuje potřebné estetické nároky, protože se nápadně liší od barvy zubů. Pro a proti je ale u každého materiálu, včetně amalgámu, více. Proto je třeba, aby pro správný výběr výplně z desítek možností měl ošetřující stomatolog opravdu hluboké znalosti.
LN Je při volbě materiálu výplně podstatné, zda se jedná o dítě?
U dětí z mnoha důvodů, zejména horší spolupráce, používáme někdy jiné materiály než u dospělých. Často pracujeme s takzvaným glassionomerním cementem místo třeba fotokompozita či amalgámu. U těhotných žen a dětí nebudeme moci od léta 2018 používat amalgám, což u těchto ošetřovaných na náklady zdravotního pojištění bude znamenat, že se jim zuby ošetří provizorně a po několika letech se výplně vymění za amalgámové. Na jiná ošetření nemá stát dost prostředků, neboť priority jsou v jiných medicínských oborech.
LN Co rozhoduje o tom, jak dlouho zubní výplň vydrží?
Klíčová je pro dlouhodobost výplně kvalita a přesnost jejího zpracování, což samozřejmě vyžaduje čas a ten je drahý. Právě čas zkušeného lékaře je klíčovou položkou. Cenové rozdíly v samotných materiálech už zas tak zásadní nebývají, pokud nemluvíme o extrémech typu celokeramických vrstvených inlayí a onlayí (to jsou náhrady části zubní korunky z keramiky nebo kompozitních pryskyřic, které doplní část zubu – pozn. red.). Skutečnému mistrovství se lékař učí roky a potřebuje k tomu kromě tvrdé práce i výtvarný talent a manuální schopnosti. Proto bude špičkových zubních lékařů vždycky nedostatek, a to i v těch nejbohatších zemích.
LN Jak může sám pacient zjistit, že jeho zubní výplň byla vytvořena správně?
Až na extrémní chyby, kdy výplň ihned vypadne, pacient nemá šanci poznat, že je něco špatně. K selhání však stačí nepřesnost v řádu deseti mikrometrů. Pokud má pacient pochybnosti ohledně stavu svých zubných výplní, je dobré, aby se zeptal svého ošetřujícího stomatologa, popřípadě si vyžádat stanovisko u jiného lékaře. Vady dnes zjišťujeme rentgenologicky, barvením, popřípadě fluorescencí, což pacient sám nesvede.
LN Jak se pak máme o své zuby s výplněmi správně starat?
Stejně jako o zdravé zuby. Základem je perfektní zubní hygiena. Také je dobré kontrolovat, jestli nedošlo k nějakému zjevnému poškození výplně, popřípadě ke změně barvy, která může být znamením, že nastal nějaký problém.
LN V čem vidíte budoucnost léčby zubních kazů?
Stále se vyvíjejí nové materiály, ale největší výzkum směřuje k remineralizacím, tedy že se kaz „sám zahojí“. To je ale možné jen u drobných a povrchových kazů. Ve vyspělých zemích jsou ale tyto kazy stále častější formou, s níž se setkáváme, na rozdíl od zanedbaných rozpadlých zubů typických pro nemocné z rozvojových zemí. Pozvolna méně kazů a méně hlubokých vídáme už i u nás, ale změna k západnímu standardu hygieny je zatím pomalá.
