Kdy si dávat větší pozor? Nejvíc úrazů se stává odpoledne

Nejčastěji se úrazy na sjezdovkách stávají o víkendech a během zimních a jarních prázdnin, i když je to do jisté míry relativní.

„Například kolegové z Krušných hor říkají, že mají největší koncentraci lidí na sjezdovkách o víkendech, takže dochází i k největšímu počtu úrazů, ale třeba vKrkonoších naopak nebývají víkendy tak plné a větší provoz tam mají během pracovního týdne,“ říká Jiří Brožek, náčelník Horské služby České republiky.

Sjezdovky jsou kvalitnější, ale také rychlejší

Počet úrazů v dopoledních hodinách je přitom podstatně nižší než odpoledne, což podle jeho slov souvisí s únavouamenší koncentrací sportovců na pohyb. Podílejí se na tom v té době už také trochu zhoršené podmínky na sjezdových tratích.

Nejvíce úrazů je v Krkonoších, což ovšem souvisí s celkovým počtem návštěvníků. „Nejvíce úrazů jde samozřejmě z areálů, kde je největší přepravní kapacita: se vzrůstajícím počtem přepravených roste i počet úrazů. Určitě se nedá říct, který areál je nejnebezpečnější, vždycky se to odvíjí od počtu lidí, kteří se tam pohybují, uvádí Jiří Brožek.

Jak je to s věkem nejčastěji ošetřovaných zimních sportovců? „Díky tomu, že na hory jezdí hodně lyžařských kurzů, máme ve statistikách úrazů hodně zastoupenou i školní mládež a obecně náctileté,“ říká Jiří Brožek. Největší procento zásahů, plných 60 až 70 procent, se týká věkové skupiny 12 až 40 let. Zbývajících 30 až 40 procent jsou mladší děti a lidé nad 40 let.

Převažují zásahy u sjezdových lyžařů – vloni pomáhali pracovníci Horské služby 2619 sjezdařům a 1152 snowboardistům. V letošním roce zatím statistika Horské služby eviduje pomoc 1444 lyžařům a 492 snowboardistům.

Pokud jde o vzájemnou snášenlivost lyžařů a snowboardistů, záleží podle Jiřího Brožka tak jako všude na konkrétních lidech. „Ze statistik je jasné, že počet úrazů lyžařů je dvoj- až trojnásobný proti počtu úrazů snowboardistů, ovšem když se podíváte na kopec, přesně to odpovídá jejich počtu – lyžařů je pořád více než snowboardistů,“ podotýká Jiří Brožek.

Úrazovost u jedné nebo druhé skupiny je přibližně stejná, je ale třeba rozlišovat snowboardisty, kteří jezdí na sjezdových tratích s ostatními lyžaři, a ty, kteří jezdí na speciálních U rampách a tratích určených vyznavačům skoků. „Vzájemně se snášejí tak, jako se snášejí lyžaři, kteří jezdí pomalu, a ti, kteří lyžovat umějí. Je to stejný případ. Největší pozor ovšem musí dávat ten, kdo přijíždí shora, ať je to lyžař, nebo snowboardista. Musí předvídat, co člověk před ním asi může udělat,“ upozorňuje Jiří Brožek.

Za větší problém než lyžaře a snowboardisty ale považuje náčelník horské služby sáňkaře. „Vlekaři je slušně vyhánějí, protože sáňkaři jsou na svahu skutečně hrozba. Dokážou nadělat paseku i mimo sjezdové tratě,“ říká.

Pokud jde o kvalitu sjezdovek, jsou podle Jiřího Brožka upraveny čímdál lépe. „Bývají to krásné rovné cesty, které lyžařům umožňují dosahovat vysokých rychlostí. Samozřejmě, že se vzrůstající rychlostí roste i riziko úrazů, ale na druhou stranu se na srážkách lyžařů významně podílí i průchodnost sjezdovek,“ říká. Většina jich zahrnuje i lesní úseky a na nich velmi záleží i na tom, jak je daná sjezdovka široká a kolik lidí se na ní zrovna pohybuje – nezáleží tedy jen na rychlosti.

Radar na měření rychlosti je jen atrakce

Všechny lyžařské areály se dnes snaží činit veškerá možná bezpečnostní opatření, takže pokroky směrem k větší bezpečnosti lyžařů jsou patrné všude – dělají se různé sítě, zábrany, značení tratí a značení křižování s dalšími cestami. Na druhou stranu nastala éra, kdy spousta lyžařských areálů vyměňuje starou technologii, kteráměla přepravní kapacitu třeba 1200 osob za hodinu, za čtyřsedačkovou lanovku, která ji má dvojnásobnou, tedy 2400 osob za hodinu.

„Mnohé tratě ale zůstávají z důvodu ochrany přírody nebo problémů s pozemky nadále stejně široké, takže ono to postupné budování větší bezpečnosti jde vždycky ruku v ruce s tím, jaké jsou v dané lokalitě možnosti. Po českých horách ale hodně jezdím a vím, že většina areálů dělá pro zvýšení bezpečnosti lyžování opravdu maximum,“ konstatuje Jiří Brožek.

Některé areály mají záznamové radary, ty ale podle slov náčelníka horské služby slouží spíš jako atrakce pro návštěvníky. „Pokud dojde ke srážce, nikdo neumí dokázat, jakou rychlostí dotyčný jel,“ říká. Těžko se podle něj také určuje, jaká rychlost je ještě bezpečná. „Jsou velmi vyspělí lyžaři, kterým nedělá problém jet 100 km/h a zvládnou to. A naopak jsou takoví, kteří jedou 30 km/h a už je to nebezpečné nejen pro ně, ale i pro jejich okolí,“ uzavírá Jiří Brožek.