Klasickými příklady jsou změna klimatu nebo očkování. Narůstající hora odborných faktů dokazuje, žc změna klimatu reálně probíhá a lidská činnost na tom má svůj podíl. Přesto existují lidé, kteří takovýto závěr odmítají. Kde se berou? Dosavadní pokusy o odpověď jsou někdy zmateně.
Kvantový duševní stav
V roce 2013 například proběhl průzkum ve čtyřech zemědělských státech USA, z něhož vyplynulo, že jen menšina farmářů přijímá změnu klimatu jako fakt. Avšak většina farmářů v témže výzkumu projevila obavy, že část z nich kvůli změně klimatu přijde o živobytí a ostatní budou muset pěstovat něco jiného. Obě odpovědi se navzájem vylučují.
„Je to projev záhadného kvantového duševního stavu,“ komentoval výsledky průzkumu Dan Kahan z Yaleovy univerzity pro časopis New Scientist.
Nicméně vědci aspoň nacházejí pro existenci popíračů ideologické důvody. Výzkumné centrum Pcw zjistilo, že Američané, kteří se hlásí k Republikánské straně, častěji popírají existenci změny klimatu než stoupenci Demokratické strany. „Dokonce platí, že vzdělanější republikáni jsou většími popírači než republikáni s nižším vzděláním,“ konstatuje Dan Kahan.
Vysvětlení nabízí psycholog Stephan Lewandowsky z britské Univerzity v Bristolu: čelit změně klimatu se dá pouze pomocí státních regulací, a to j e zastáncům volného trhu automaticky proti mysli. Natolik, že rovnou odmítají připustit prvotní příčinu tohoto stavu. Někdy se odvolávají na to, že fakta nejsou úplně jasná. Tohle tvrdit však dnes téměř nejde, a tak se častěji objevuje argument spiknutí. „Už není možné tvrdit, že se tolik vědců plete. Jednodušší je tedy říkat, že jsou všichni zkorumpovaní,“ hodnotí psycholog Lewandowsky. Podle jeho výzkumů ostatně popírači změny klimatu častěji věří spikleneckým teoriím i v jiných oblastech života.
Srážka na přechodu
Spiklenecké teorie hrají roli také při očkování. Jeho princip je evropské medicíně známý od konce 18. století a od té doby vymýtilo či potlačilo řadu infekčních nemocí. Místo nadšení nad tím, že máme účinnou obranu, se však mezi veřejností šíří názory, že očkování je zbytečné, či dokonce nebezpečné. A že za ním stojí mocná farmaceutická lobby, která v lepším případě chce prodávat zbytečné preparáty, v horším chce z nějakěho podivného důvodu své klienty rovnou cíleně otrávit.
Jako prakticky každý lékařský zásah může mít i očkování nežádoucí vedlejší účinky. Zřejmě nejhorší se prokazatelně vyskytly v roce 1976 u 500 lidí očkovaných v USA proti novému kmenu chřipky. Projevil se u nich GuillainůvBarrého syndrom, který může vést k ochrnutí končetin, plicnímu selhání i k úmrtí. V přepočtu to odpovídalo jednomu nemocnému na 100 000 příjemců tehdejší vakcíny. Pětadvacet lidí zemřelo.
Pozdější studie výskyt syndromu spojovaly se znečištěním vakcíny bakteriemi Campylobacter z vajec, v nichž se chřipkové viry pro vakcínu množily.
Vyplývá z toho, žc očkování je lépe se vyhnout? Tady j e vhodné poměřit rizika, což se dá vidět na jednoduchém příkladu. Představme si frekventovanou ulici, přes niž přebíhají chodci a často je srazí aulo. Pak obec postaví přechod pro chodce se semaforem, ale opilý řidič na něm stejně do jednoho chodce narazí. Troufl by si někdo tvrdit, že j e lepší přechod zrušit a zase kličkovat mezi auty?
V případě očkování však stejná logika v očích některých lidí nefunguje. Spíše kolují fámy, že třeba spojená vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám způsobuje u dětí autismus. Nijak nevadí, že tohle tvrzení pochází ze studie z roku 1998, která byla vyvrácena jako podvodná. Stále však běhá po sociálních sítích.
Tímto fenoménem se zabývali Brendan Nyhan z americké Dartmouth Collcgc a Jason Rciflcr z britské Univerzity v Exetcru. Zjistili, že racionální argumenty založené na vědeckých faktech u některých lidí nezabírají. „Není přitom možně generalizovat a tuto skupinu identifikovat, neexistují demografické faktory, které by její existenci předurčovaly,“ popsal Nyhan pro časopis New Scientist.
Oba vědci zjistili a v časopise Vaccine publikovali, že nefunguj e ani hra na emoce. Když totiž rodiče, kteří očkování odmítali, viděli snímky dětí poškozených právě těmito nemocemi, kupodivu se proti očkování, které by jejich děti ochránilo, ještě více zatvrdili. Usoudili, že jde o propagandu.
V bublině sociálních sítí
Době postfaktové, jak známo, nahrávají sociální sítě, na nichž lidé ve své názorové „bublině“ sdílejí příspěvky od osob s obdobným myšlením, takže k nim jiný názor vůbec nepronikne. Navíc jsou sítě programovány tak, aby uživateli přinášely podobné informace, jaké už viděl, čímž ho v j e ho bublině udržují.
Zmíněný Dan Kahan z Yaleovy univerzity však v periodiku Advances in Political Psychology popisuje aspoň jeden pozitivní postřeh. Podle jeho výzkumů totiž lidé, kteří z vlastního zájmu sledují informace o vývoji vědy, jsou bez ohledu na politickou orientaci ochotnější akceptovat jasná fakta. A dokonce ochotněji sledují také názory, s nimiž nesouhlasí. Takže pokud jste dočetli až sem, možná patříte k lidem, které jejich bublina ani v novém roce nepohltí.
