Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Keltové podlehli vlastní megalomanii

Věda

  12:27
PRAHA - Vpád Germánů ze severu a Římanů z jihu považovali vědci dlouho za hlavní důvody rozpadu keltské civilizace ve středu Evropy. Nové výzkumy ale naznačují, že pravého viníka musíme hledat jinde.

Keltská slavnost na pražské Kampě. foto: Alžběta JungrováLidové noviny

Keltové se o vykopání vlastního hrobu postarali především sami.

Vyspělost civilizace, která ovládala naše území od pátého století před naším letopočtem, vědce v mnoha ohledech udivuje i dnes. Keltové používali hrnčířský kruh, rotační mlýnské kameny, radlici nebo třeba kosu. 

Na vyvýšených a zpravidla i obtížně dostupných místech budovali ve 2. a 1. století před naším letopočtem oppida, jakási opevněná města. Ta byla nejen pevnostmi, ale často i správními, obchodními a patrně i náboženskými centry.

Z hlediska technické vyspělosti byla keltská civilizace na našem území překonána až za Velké Moravy, tedy zhruba osm století po svém zániku. Města plošně srovnatelná s keltskými oppidy se objevují dokonce až ve vrcholném středověku.

Módní trendy pomáhají archeologům
„Vědci se dlouho domnívali, že Keltové podlehli útokům Germánů ze severu a Římanů z jihu. Už jako studentovi mi ale bylo divné, jak mohli Germáni rozvrátit dobře organizovanou, kvetoucí civilizaci, která měla nadto na tehdejší dobu velmi dobrý systém pevností,“ podotýká Vladimír Salač z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze. Oprávněnost jeho pochybností potvrdily moderní metody datování.

Teprve poměrně nedávno začali archeologové ve větší míře využívat takzvanou dendrochronologii, tedy určování stáří nalezených kusů dřeva podle letokruhů.
Metoda není zcela nová. Řadu roků však trvalo, než se odborníkům podařilo sestavit dostatečně dlouhou časovou řadu letokruhů.

Ta je totiž pro následné určování stáří nezbytná: když se najde kmen stromu, nebo alespoň jeho část s potřebným počtem letokruhů, „zasadí“ se do řady a díky tomu mohou odborníci s přesností na rok určit, kdy byl strom poražen.

Při radiokarbonovém datování, které sleduje poločas rozpadu izotopu uhlíku 14C, lze pro období přelomu letopočtu docílit přesnosti zhruba plus minus 30 až 50 let, což je velmi široké rozpětí.

Určit stáří nalezeného dřeva pomocí dendrochronologie však není vůbec jednoduché. Odborníci musí vzít v úvahu typ dřeviny nebo třeba orientaci svahu, na němž rostla. Dřevo se také po několik tisíciletí zachová jen za vhodných podmínek, tedy pokud „odpočívá“ například v bahně. „S takovými nálezy se setkáváme spíše ve Francii, ve Švýcarsku, Holandsku nebo v severním Německu,“ vysvětluje docent Salač. Pokud v blízkosti kmene, třeba v podobě kůlu či trámu nějaké stavby, který se podaří datovat, najdou archeologové například sponu, mohou své závěry „přenést“ na další oblasti, kde se podobná ozdoba také vyskytuje. Popsaný mechanismus odborníci využívají právě v případě našeho území.

„Spony, vlastně zdobené spínací špendlíky či brože, velmi silně podléhaly módě a jejich vzhled se často měnil. Proto jsou cenným pomocníkem při dataci,“ podotýká Vladimír Salač. Keramiku se stejnými vzory vyráběli Keltové naopak třeba mnoho desetiletí.

Letokruhy promlouvají
Nové datování opřené právě o dendrochronologii ukázalo, že keltská civilizace u nás, ale i v dalších oblastech střední Evropy zanikla ještě před příchodem Germánů.

Písemné prameny i archeologické nálezy svědčí o tom, že germánský kmen Markomanů přitáhl do české kotliny v devátém roce před naším letopočtem nebo o něco později. Letokruhy však hovoří celkem jasně: keltská civilizace se rozpadla kolem roku 50 před naším letopočtem, tedy zhruba o čtyřicet let dříve, než se donedávna předpokládalo. „Někteří odborníci uvažují třeba také o roce 30 nebo 80 před naším letopočtem. Všichni se však shodují, že keltská civilizace byla rozvrácena ještě před příchodem Germánů,“ poznamenává docent Salač.

S uvedenými poznatky podle něj korespondují i některé zahraniční výzkumy: „Historikové se v minulosti domnívali, že v roce 15 před naším letopočtem přešli Římané poprvé přes Alpy do střední Evropy,“ popisuje Vladimír Salač. S tímto tažením dávali do souvislosti zánik velkého oppida Manching v Německu nedaleko Ingolstadtu.

„Jak se však dnes ukazuje, dostali se Římané v roce 15 jen zhruba na území dnešního Švýcarska a nejjižnějšího Německa,“ popisuje český archeolog. Z nového datování také vyplynulo, že Manching zanikl už v roce 50 před naším letopočtem, tedy o 35 let dříve, než se předpokládalo.

Past na kopci
Konec keltské civilizace tedy nezpůsobily vnější útoky. Podle nové teorie českých vědců ho má na svědomí hospodářský krach. „Naprostá většina oppid stojí na kopcích, v poměrně nepřístupných místech, která by si pro založení města třeba ve středověku nikdo nevybral,“ podotýká docent Salač. Keltové tam svá sídla budovali zřejmě z náboženských nebo symbolických důvodů.

Po čase začalo být poměrně problematické udržovat opevněná hradiště na odlehlých místech, domnívá se Vladimír Salač. Jeho kolega Petr Drda například spočítal, že údržba obranných zdí „polykala“ lesy ve velkém.

Oppidum Závist u Prahy se rozkládá na ploše téměř 160 hektarů. Obepínala ho několikakilometrová hradba z nasucho poskládaných kamenů vyztužená dřevěnou konstrukcí. Do valu byly v rozmezí dvou až čtyř metrů zaraženy kůly.

Při stavbě opevnění Keltové pokáceli lesy na místě vznikajícího oppida. „Obranný val však bylo nutné obnovit vždy zhruba po dvaceti až třiceti letech,“ podotýká docent Salač. Při čtvrté nebo páté opravě už museli Keltové potřebné dřevo dovážet ze vzdálenosti několika desítek kilometrů, což bylo poměrně náročné.

Zpočátku se také nejspíše dařilo na polích v blízkosti oppid vypěstovat nějaké plodiny, za 50 či 100 let se však půda vyčerpala. Většina potravin se proto podle Vladimíra Salače dovážela ze vzdálenějších oblastí.

Oppida vznikala poměrně rychle. Uprostřed pustiny během několika let vyrostlo opevněné město s až několika tisíci obyvateli. „Samotná koncentrace lidí mohla působit podobné problémy, jakými trpěla středověká města. Bylo potřeba zajistit dostatek pitné vody a také se zbavit odpadů, jinak hrozilo šíření řady chorob,“ podotýká docent Salač.

Vyspělá civilizace na pokraji kolapsu
Jednotlivá oppida i další keltská sídla mezi sebou čile obchodovala. „Podél Vltavy se táhl řetěz měst, která dělila vzdálenost zhruba denního pochodu,“ popisuje český archeolog. Ale nálezy mincí svědčí také o obchodních kontaktech na velké vzdálenosti. Keltská ekonomika se vyznačovala výraznou provázaností. „Podobala se tak vlastně domečku z karet. Když některé z oppid ze systému vypadlo, mohlo to ohrozit celý systém. Podobně jako vytažení jedné karty zamává se stabilitou domečku,“ představuje svou teorii s trochou nadsázky Vladimír Salač.

Oppid vybudovaných v hospodářsky nevýhodných polohách postupně přibývalo. Celý systém se tak stával stále náchylnější například ke klimatickým výkyvům. „Pokud se civilizace nachází na pokraji kolapsu, stačí třeba dva nebo tři neúrodné roky po sobě a vše se může začít hroutit,“ říká český archeolog. Hlad a případné epidemie mohly podle jeho názoru odstartovat i války mezi jednotlivými kmeny.

„S jistotou víme, že se keltská civilizace zhroutila relativně rychle,“ podotýká docent Salač. A to nejen na území Česka. Oppida zela prázdnotou po celé Evropě, jejich pás se táhne od Atlantiku až po Zakarpatskou Ukrajinu. Keltská civilizace zaniká všude, kromě území Francie. „Tam však přicházejí Římané a obě kultury se mísí,“ upozorňuje Salač.

Co se ale stalo s jednotlivými Kelty? Část z nich patrně splynula s nově příchozími, někteří možná odešli. Vynořuje se však nová otázka - kam? Keltové z celé Evropy patrně nemohli zamířit do Francie. Odpověď na tuto otázku tak odborníci stále hledají.

Autoři: