V Madridu se páníčkové s mazlíčky trpělivě stavěli do řady před kostelem svatého Antonína, aby jim nakonec žehnající kněz skropil mazlíka svěcenou vodou. "Ve jménu svatého Antonína buď požehnán," opakoval kněz v bílé sutaně na prostranství před kostelem.
Toto požehnání má podle přesvědčení všeobecně rozšířeného ve Španělsku zajistit zvířatům dlouhý život.
K madridskému kostelu se poprvé vypravil Carlos Romero se svou pětiletou želvou Paulou, která nastoupila po jeho předchozím mazlíčkovi stejného druhu Frodovi, jenž se dožil dlouhého věku. "Chci, aby byla zdravá, aby mě mohla provázet po mnoho let." Paulu zabalil do červenožlutého svetru ozdobeného červeným karafiátem a nápisem Světoví šampioni v narážce na titul španělských fotbalistů z roku 2010.
v kostele sv. Antonína sloužily mše, jichž se účastnili fakticky jen lidé se svými mazlíčky.
Do pestrých barev ale byli oděni i další mazlíčci. "Je to pro ně také zvláštní den," vysvětluje Matilde Carballová, která v náručí svírá psíka v růžovém kabátku a s mašličkami v srsti.
Jakmile mazlíček dostane od kněze požehnání, věřící páníček převezme tři malé chlebíky - jeden musí uchovat po celý rok až do dalšího Antonína, aby uchoval svému zvířecímu miláčkovi zdraví a přízeň patrona. Malé chleby jsou pečeny podle zvláštního receptu, aby zůstaly měkké.
Během celého dne se u madridského Antonína sloužily mše, jichž se účastnili fakticky jen lidé se svými mazlíčky. Mše a požehnání ale udělovali kněží po celém Španělsku, a to nejen v kostelích zasvěcených svatému Antonínovi. Tradice žehnání domácím zvířatům se ve Španělsku datuje už od 19. století.
