"Ty ho budeš kojit tady v restauraci?" zeptala se mně známá mojí mámy s očividným zděšením v hlase, když jsme byli s rodinou na první poporodní večeři a můj chlapeček se rozeřval na celé kolo hlady. "Takže si teď tady před lidma chceš sundat podprsenku?" dodal další přísedící od stolu a to slovo "podprsenka" a "před lidma" zvlášť zdůraznil a změřil si mě takovým zvláštním pohledem. Asi jako bych byla nejlacinější děva z Perlovky, která se právě chystá nastoupit do auta k německému kunčaftovi.
Měla jsem na výběr: nechat dítě brečet, nebo s ním odejít třeba na záchod a tam ho nakojit. Druhá možnost mi přišla ponižující, takže jsem zvolila po dlouhém váhaní první.
Později jsem už kojení na veřejnosti tolik neřešila a myslím, že si na to zvyklo i mé okolí včetně rodiny. Pokud dítě plně kojíte a zároveň nechcete zcela rezignovat na společenský život, tak to totiž jinak ani nejde. Buď dítě nakojíte na veřejnosti a nebo vám nezbude nic jiného než s ním sedět doma zavřená.
Kojení je totiž opět jedna z věcí, která nejde nijak moc plánovat - zvlášť u malých miminek. A protože já nechci být schovaná doma, tak jsem si nakonec na kojení na veřejnosti zvykla. Neznamená to ovšem, že bych si to nějak zvlášť užívala. Jako normálně stydlivému člověku mi totiž odhalování dekoltu na veřejnosti žádnou zvláštní radost nepřináší a tím, že jsem porodila miminko se na tom nic nezměnilo. Hormony v tomhle opravdu nefungují. Ale myslím, že nakojit se dá tak decentně, že tím nemůžu urazit ani největšího puritána. Ostatně ani mě se nelíbí druhý extrém – tedy maminy, které své ňadro demonstrativně obnažují před lidmi bez jakékoliv snahy o diskrétnost a svým přístupem "já jsem matka a kdo je víc" uvádí okolí do rozpaků. (A ač se na to názory různí, nelíbí se mi stejně jako mnoha mým bezdětným známým, když se někomu po dekoltu sápe tříleté dítě.)
Na druhou stranu nehodlám utíkat kojit v restauraci na záchod nebo se zavírat v pokoji tak, jak to dělala za komunismu většina mého příbuzenstva a jejich známých. S kamarádkou, také čerstvou maminkou, jsme si zrovna říkaly, že za minulého režimu se jakoby všechno kolem těhotenství a mateřství tak trochu tutlalo a ukrývalo. Už jen ta břicha, která se halila do velkých pytlovitých šatů nebo obludných lacláčů tak, aby nebylo co nejdéle nic poznat… Dnes se všichni fotí a těhotenské tvary jsou populárním módním doplňkem.
V souvislosti s nedávným výročím pádu komunismu, mě napadlo, že ale snad v ničem se pohled společnosti na mateřství za posledních 20 let tak nevyvinul jako právě v oblasti kojení. Generace mých rodičů vzpomíná na to, jak bylo v porodnicích kojení přísně pod kontrolou a někde se maminkám i nařizovalo kolik a jak dlouho přesně mají děti kojit. Frčelo se na "sunarech" a převládal názor, že kojení je zbytečné a primitivní.
Dnes nastal obrat o 180 stupňů a s propagací kojení se roztrhl pytel. Jsem zvědavá, jaký posun v téhle oblasti nastane za dalších třicet let, až bude mít třeba děti můj syn. Možná se vše stabilizuje, ubude puritánských reakcí stejně jako "matek demonstrátorek"…
