Jak vypadají nejrozšířenější mýty o globálním oteplování?
Dokonce i v odborných textech jsem našel, že CO2 je škodlivina. Přitom bez oxidu uhličitého by na Zemi neexistoval život. Další falešnou informací je tvrzení, že k tak rychlému a výraznému oteplení, jaké probíhá nyní, v minulosti ještě nedošlo. Je na pováženou, jestli jde jenom o chybnou interpretaci některých dat, nebo o záměrné klamání veřejnosti.
Každopádně to není vůbec pravda. V první polovině holocénu, zhruba před deseti až sedmi tisíci lety, byly globální teploty o dva o tři stupně vyšší než dnes. Při přechodu z poslední ledové doby do holocénu se oteplovalo podstatně rychleji.
OsobnostMiroslav Kutílek |
Žádná katastrofa to nebude. Když se oteplilo na počátku holocénu, utvářely se první civilizace a rodilo se zemědělství. Kolem roku 1100 zase přišla takzvaná středověká teplá perioda. V osmdesáti procentech studií publikovaných v seriozních vědeckých časopisech autoři píší, že teploty byly na různých místech na Zemi mírně vyšší než dnes. A nezpůsobilo to žádnou tragédii.
Nyní skutečně vzrůstá hladina moří. Dochází k tomu ze dvou důvodů - kvůli tání ledovců na pevnině přibývá vody v oceánech a ta se navíc s rostoucí teplotou rozpíná. Do konce století očekávám, že stoupne hladina oceánů o dvacet až třicet centimetrů. Mezivládní panel pro klimatickou změnu, který je v rukách alarmistů, uvádí, že podle těch nejkatastrofálnějších modelů by mohla hladina na konci století stoupnout o 59 centimetrů. Některé jiné jejich modely poskytují odhad již velice blízký tomu mému.
Rozhodně se ale nedočkáme toho, že například roztaje celý grónský ledovec nebo celá severní ledová čepička, před čímž varuje například Al Gore a další dogmatici globálního oteplování. Ledová pokrývka se na pólech trvale drží už přes tři miliony let.
Voda určitě zatopí některé oblasti pobřežních států. Postavit hráze, které tomu z části zabrání, je ovšem levnější než za každou cenu bojovat proti nárůstu CO2.
Povede globální oteplování skutečně k extrémním výkyvům počasí, neúrodě a hladomorům?
Každá změna klimatu způsobí změny v chování počasí. Něco jiného je hrozba hladomorů. Nejen média, ale i "odborníci" varují, že dojde k vysušování krajiny a že se rozšíří pouště. To je lež. V minulosti vždycky silné ochlazení přinášelo růst pouští, i Sahary. Oteplení v holocénu před 10 až 7 tisíci lety způsobilo naopak zánik valné části Sahary, vznikla tam savana s množstvím zvěře. Teplá středověká perioda před zhruba tisícem let byla provázená přesunem některých teplomilných rostlin až k nám, na Kolínsku se pěstovaly melouny, Grónsko se zazelenalo i tam, kde dnes žádná souvislá vyšší vegetace neroste. Proto se od dob Vikingů jmenuje Greenland (zelená země).
S Mezivládním panelem pro klimatickou změnu (IPCC) se shodnete v tom, že globální oteplování existuje. Jak se rozcházíte v názoru na jeho příčiny?
Odborníci z IPCC tvrdí, že k oteplování nejspíše přispívá z velké části člověk. Existuje ovšem celá řada možných příčin. Rád používám příměr s eskalátorem. Schody jedoucí velmi rychle vzhůru představují celou škálu příčin, tedy nejen CO2 produkovaného člověkem. Náš běh po eskalátoru pak ilustruje právě vliv tohoto skleníkového plynu. I kdybychom se na schodech zastavili, nahoru nás stejně vyvezou. Jinými slovy řečeno: ani úplné omezení produkce oxidu uhličitého člověkem nezabrání globálnímu oteplování.
Jak tedy vypadají další příčiny změny klimatu?
V minulosti naší planety Země způsobovalo změnu klimatu osm až devět faktorů. Na současnou mírnou změnu může mít vliv tak polovina z nich, ostatní působí dlouhodobě, tedy v rozmezí milionů let. Největší publicitu dnes mají skleníkové plyny, hlavně CO2.
V podezření je také skleníkový plyn metan.Před dvaceti či třiceti lety narůstala jeho koncentrace v atmosféře, což se nyní zastavilo. Metan přispívá ke skleníkovému efektu zhruba o dva řády výrazněji než CO2. V atmosféře je ho ovšem zase velmi málo. K dalším nyní působícím faktorům patří proměna vegetační pokrývky Země, nejkratší z Milankovičových cyklů, tedy změny náklonu zemské osy, mírné změny některých oceánských proudů a sluneční aktivita.
Jakou část oteplení má na svědomí oxid uhličitý ve srovnání s ostatními faktory?
Takového vyčíslování bych se bál, protože to znamená pracovat s modely. A ty v případě složitých procesů jako je vývoj klimatu selhávají. Stačí, když chybně určíme začátek. Nemusíme používat špatné metody, ale naše měřící přístroje pracují například s přesností na dvě desetinná místa. Namísto hodnoty 3,587136 tak do modelu vstoupí 3,59. A se složitostí výpočtu se chyba zvětšuje. Navíc je nutné v modelech matematicky popsat několik zároveň probíhajících procesů, které se vzájemně ovlivňují a ještě ke všem dosavadním potížím přispívá to, že jsou nelineární. Proto ty trable a velké rozdíly ve výsledcích. Podle mého velmi hrubého odhadu se ale přírůstek CO2 může podílet na oteplení pěti až třeba dvaceti procenty.
Proč se všeobecně považuje za hlavního viníka zrovna oxid uhličitý?
Ve 30. letech se objevila první studie o souvislosti mezi vzrůstajícím množstvím CO2 a oteplováním. Vzrůst křivky koncentrace CO2 a vzrůst křivky teplot v závislosti na čase vypadaly po určitou dobu podobně, takže se ta vzájemná souvislost zdála jako zákonitá. Počátkem 80. let pracovníci amerického Úřadu na ochranu životního prostředí upozornili, že ke globálnímu oteplování dochází vlivem oxidu uhličitého. Několik lidí velice šikovnou propagandou v médiích docílilo v roce 1990 vzniku IPCC. První materiály tohoto panelu předpověděly nesmírné globální oteplování. Výstupy z poslední doby už se více blíží realitě, nabízejí určité rozpětí hodnot. Ty nejvyšší ovšem zůstávají nadsazené.
Kde hledat příčinu?
Můžou za to peníze. Výzkumné skupiny, které se zabývají globálním oteplováním, dostanou štědrou podporu. Kdybych studoval, jak globální oteplování ovlivní třeba vývoj půdní vlhkosti, dočkám se tučného grantu. Můžu mít víc doktorandů a publikací. Jiné výzkumné téma tolik netáhne.
Spojení globálního oteplování a CO2 produkovaného lidmi je sice málo průkazné, ale politicky chytlavé. Když vědci vykřikují "podívejte jaké nebezpečí na nás číhá", politici snadněji pustí nějaký groš. Lépe se také prodá informace o katastrofě, než zjištění, že rostliny pod vlivem oxidu uhličitého lépe prosperují.
K čemu to v praxi vede?
Když budou vědci provádět geologický výzkum kvůli takovému úložišti oxidu uhličitého zachyceného při spalování, dostanou na něj pravděpodobně peníze. Badatelé často svůj výzkumný záměr pro potřeby získání grantu uzpůsobí tak, aby obstáli. Pokud jsou alespoň trochu slušní, v rámci grantu na globální oteplování zpracují i svůj původní problém. Ale mnohým jde jen o peníze.
Jsem šéfredaktorem mezinárodního časopisu o půdách. Dostáváme stále více článků o tom, jak může půda ovlivnit klima. Dva takové texty jsem vyřadil, protože se mi zdály příliš ideologické a nedovedete si představit, jak jsem to schytal od hlavního sekretáře společnosti sponzorující časopis.
Tlak je velký a znatelný. Lidé, kteří dostávají granty za bádání, jak se otepluje vlivem člověka, chtějí mít na kongresech svou platformu. A už ji dostávají a mnohem častěji než třeba před pěti nebo deseti lety. Některé zavedené sekce na konferencích se ruší a nahrazuje je právě výzkum vlivu lidí na klima.
Dá se odhadnout, jaká část vědců zastává podobné názory jako klimatický panel, a kolik jich naopak patří ke skeptikům?
Musel by se udělat průzkum. Alespoň ve Spojených státech už určité hlasování proběhlo. Třicet tisíc Američanů podepsalo Oregonskou petici kritizující katastrofické líčení globálního oteplování. Z toho bylo devět tisíc vysokoškoláků s doktorátem.
Podstatné ovšem je, že o vědeckých zákonech nebo hypotézách se nesmí hlasovat. Ale IPCC říká: "většina" nebo "valná většina". A když se navíc podíváme na složení panelu, zjistíme, že je v něm méně vědců než politiků, manažerů, ekonomů a publicistů.
I kdyby ale IPCC tvořili jen výzkumníci, nemůžeme určitou hypotézu potvrdit tím, že se k ní přihlásí většina. To popírá filozofickou podstatu současné společnosti a vědy. Filozof Karl Popper zjednodušeně řečeno tvrdí: Je vytvořená hypotéza, že všechny labutě jsou bílé. Pak se ale objeví jedna černá. Znamená to, že hypotéza "všechny labutě jsou bílé" je špatná. K většímu oteplení než dnes v minulosti nedošlo, uvádí hypotéza IPCC. Pokud ale přinesu jeden důkaz, který ji vyvrátí, našel jsem černou labuť. Středověká teplá perioda nebo oteplení na počátku holocénu by tak měly vše okamžitě popřít.
Proč proti IPCC nevystupuje slyšitelnější vědecká opozice?
Vědci se nedokážou dostatečně zorganizovat, každý se raději věnuje svému výzkumu. A jak by taky měli postupovat? Média většinou nejsou příliš nakloněná ke zveřejňování myšlenek menšiny. A vědec se navíc zajímá jen o svůj úzký obor a v ostatních ohledech také podléhá vlivu médií.
Jste profesor pedologie. Jak jste se dostal od půdy ke klimatu?
Po studiích jsem se krátce věnoval přímo klimatologii. Nastoupil jsem jako mladý asistent na Ústav vodohospodářské pedologie, klimatologie a meteorologie, vedl jsem cvičení z klimatologie a meteorologie. Navíc i půdy jsou velmi závislé na klimatu. Můžeme z nich vyčíst, jaké byly v dávné minulosti teploty nebo třeba srážky.
A proč jste se rozhodl aktivně šířit skeptické názory na změnu klimatu?
V polovině 90. let jsem v Evropském kulturním klubu slyšel Bedřicha Moldana přednášet o globálním oteplování. Říkal věci, které by vystudovaný geolog vůbec neměl vypustit z úst, některé souvislosti zatajil. Už na místě jsem se s ním dostal do ostrého sporu. To mě nasměrovalo.
Sám jsem pak o globálním oteplování přednášel. Když to slyšel jeden pracovník ministerstva školství, požádal mě, ať připravím materiál, který by mohli využívat při vzdělávání učitelé. Ministerstvo ho vyvěsilo na web a já po více než roce zjistil, že si ho prohlédlo 18 tisíc lidí. Napsal jsem také několik článků do novin. Pak se mi ozvali z nakladatelství Dokořán, že by můj pohled na globální oteplování vydali jako knihu. Loni vyšla pod názvem Racionálně o globálním oteplování. Snažil jsem se v ní setřídit fakta, podívat se na problematiku kritickým pohledem. Na nikoho jsem neútočil.
Máte po vydání knihy pocit, že názory na globální oteplování mění?
Část lidí o problematice více přemýšlí, část už je skeptičtější k názorům IPCC. Na druhou stranu ovšem panel přitvrdil. Svědčí o tom například jedno ze zářijových vydání časopisu Science. Několik materiálů tam bylo věnováno zachytávání CO2 z emisí a jeho ukládání pod zem. Podobné projekty považuji za neuvěřitelné plýtvání penězi.
