LN Jak by měla vypadat správná lékařská péče o astmatika?
Primárně by se o něj měl starat jeho praktický lékař. Ten by měl na základě informací získaných z podrobné anamnézy, pečlivého fyzikálního a případně základních laboratorních vyšetření zvážit, zda je schopen pacienta léčit sám nebo požádá o konzultaci specialistu. Praktický lékař by měl být schopen rozpoznat a účinně léčit takzvané interminentní astma, kdy jsou pacienti postiženi jen občasnými stavy přechodné dušnosti, jež ustupují po podání léků na uvolnění průdušek. Zvládnout by měl i takzvanou perzistující lehkou formu astmatu, kdy dechové potíže přicházejí pravidelněji v lehčí formě během dne, případně noci, ale velmi dobře reagují na úlevovou léčbu a nízké dávky základní protizánětlivé léčby.
LN Kdy nastává čas vyhledat specialistu?
Pokud je základní protizánětlivá léčba nedostatečně účinná a pacient i přes její pravidelné podávání potřebuje opakovaně léčbu úlevovou, pak hovoříme o středně těžkém astmatu. U této formy astmatu by měl praktický lékař zvážit, zda pacienta odeslat na konzultaci k alergologovi či pneumologovi. U pacientů s těžkou formou astmatu je vhodné vyšetření specialisty obou odborností. Pro pacienty se zvláště těžkými a obtížně léčitelnými formami astmatu jsou zřízena specializovaná Centra léčby těžkého astmatu, která jsou vesměs ve fakultních nemocnicích a spolupracují v nich specialisté obou odborností.
LN Jak může astmatikovi pomoci alergolog a jak pneumolog?
Oba specialistné mohou u pacienta uskutečnit podrobné vyšetření podle svých odborností. Příčiny astmatických dušností mohou být alergické i nealergické, což je třeba u pacienta identifikovat. Záleží na praktickém lékaři, kam se rozhodne svého pacienta odeslat, a následně je na rozhodnutí specialisty, zda bude vyžadovat další vyšetření u lékaře další odbornosti. Alergolog či klinický imunolog může přispět k diagnóze kožními testy, speciálními krevními testy a imunologickým vyšetřením. Pneumolog pak může provést podrobné funkční vyšetření dýchacích cest s využitím zobrazovacích metod, jako je rentgen nebo výpočetní tomografie, případně bronchoskopie, a tak upřesnit funkční či strukturální postižení dýchacích cest a k odlišit astmata od jiných závažných onemocnění dýchacích cest. U středně těžkých a zejména těžkých forem astmatu je spolupráce obou odborností nezbytná. Po stanovení diagnózy, který by měla co nejpřesněji identifikovat původ potíží a mechanismy spouštějící opakované ataky dušnosti, a po volbě co nejúčinnější léčby se rozhodne, zda pacienta bude primárně sledovat alergolog, pneumolog či praktický lékař. Nezbytnou součástí léčby astmatu je spolupráce mezi lékařem a pacientem, případně jeho rodinou. Astmatik a současně alergik často potřebuje úpravy prostředí, ve kterém žije, a mnohdy i úpravy pracovního a stravovacího režimu. Pravidelné podávání léků se bez dobré spolupráce s pacientem neobejde. Pokud se astmatik naučí svému onemocnění rozumět a dodržuje režimová i léčebná opatření, výsledek léčby je velmi dobrý a pacient z něj dlouhodobě profituje. Naopak nedodržování těchto opatření vede k exacerbacím, tedy atakám nového vzplanutí potíží. Průduškové astma je chronické zánětlivé onemocnění, často geneticky založené, u něhož je celoživotní riziko vzplanutí, a proto je tak důležité, aby pacient respektoval léčbu a režimová opatření.
LN Co naopak brání úspěšné léčbě?
Léčba průduškového astmatu je v České republice na vysoké úrovni. I přes mnohé stížnosti, jak je náš zdravotnický systém drahý, ve skutečnosti je pro pacienty velmi vstřícný a na vysoké odborné úrovni, což by mělo být vyváženo optimální spoluprací pacientů s lékaři, aby léčba byla co nejefektivnější. Naši pacienti dostávají nejmodernější a nejúčinnější léky, které jsou ve světě k dispozici. Tuto léčbu navíc mají z drtivé části hrazenou ze zdravotního pojištění. Ne všichni si ale tyto vymoženosti plně uvědomují a sami si léčbu komplikují. Léky neužívají podle doporučení svých lékařů ani s nimi dostatečně nespolupracují. Ze strany lékařů by pak měla být patrná vstřícnost a empatie k pacientům, která musí být doplněna racionálním ekonomickým myšlením při indikaci laboratorních vyšetření a předpisu léků, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání s finančními prostředky našeho zdravotnictví.
