Nestačí jen znalosti, potřebujete mít velkou představivost, říká Karen Maexová z Katolické univerzity v belgické Lovani, která se věnuje mikroelektronice či nanomateriálům. Aby se poznatky z výzkumů na vysokých školách daly proměnit v užitečné inovace, nesmí podle ní badatelům chybět také povědomí o fungování soukromé firmy.
Karen Maexová působí na nejstarší katolické univerzitě světa jako prorektorka pro vědu, techniku a technologie, kromě toho zasedá ve vedení Evropského institutu pro inovace a technologie asama je držitelkou řady patentů. O svých zkušenostech diskutovala v rámci Evropského fóra vědy a techniky, které koncem května uspořádala v Praze společnost Česká hlava.
"Velká část výzkumů, které nakonec vyústily ve vývoj mobilu, pochází z 19. století. Ale ještě před padesáti lety nebyli lidé na takový produkt připraveni," domnívá se Karen Maexová. Například tehdy si nikdo nedovedl představit, že bude na veřejnosti projednávat soukromé záležitosti. Vědec se má mimo jiné ptát: Přijme inovaci společnost?
Výuku také nelze oddělovat od bádání. "Udělali jsme si na univerzitě malou studii a zjistili, že nejlepší výzkumníci jsou zároveň nejlepšími učiteli," říká Karen Maexová. Podle ní musí být akademické vzdělání založeno na výzkumech. Maexová zároveň vítá ispolupráci s průmyslem. Její univerzita například získává čtvrtinu peněz na výzkumy od soukromých firem, v Česku je to ovšem průměrně necelé jedno procento.
Školení pro vědce
Christian Colliex, ředitel výzkumu v Laboratoři fyziky pevných materiálů na Univerzitě Paris-Sud ve Francii zase zmiňuje svého dřívějšího studenta Pierra Sudrauda. Zkoumal například, jak iontový paprsek vyvrtá otvor do kovové fólie. Nyní vlastní firmu, která inovace z oblasti nanofyziky uvádí do praxe, a přesto dál učí a bádá na univerzitě. Právě tak by podle Christiana Colliexe mohl vypadat ideální převod výsledků z laboratoře do praxe.
"Vědce ovšem musíme naučit, jak inovovat," míní Colliex. Podle jeho názoru nestačí pouze zůstat u základního výzkumu. "Už jsme například uspořádali několik přednášek o tom, jak, proč a co patentovat," popisuje Christian Colliex.
A jak vypadá pohled z druhé strany? Georg Kapsch, výkonný ředitel stejnojmenné rakouské firmy provozující informační a komunikační systémy, se domnívá, že se díky spolupráci průmyslu a univerzit vylepší výsledky výzkumu, ale i výuka.
"Když podpoříme konkrétní předměty, autonomii škol to neohrozí," domnívá se Georg Kapsch. Zmiňuje také, že si firmy stále ještě dostatečně neuvědomují, jak výraznou konkurenční výhodu může kvalitní vzdělání znamenat.
"Krátkodobé kurzy nestačí," zdůrazňuje Kapsch. Připadá mu také směšné, že počty studentů na humanitních oborech dramaticky rostou, zatímco na technických školách zůstávají už dlouho stabilní. "Měli bychom podporovat hlavně technické obory," míní Georg Kapsch.
Piercarlo Fantucci se na milánské univerzitě Milano-Bicacco založené v roce 1998 věnuje molekulárnímu modelování, s pomocí výkonných počítačů například simuluje různé biochemické reakce. Jeho poměrně "mladé" působiště má poměrně velkou autonomii, ovšem také musí samo získat výraznou část peněz na výzkumy.
A výsledek? "Polovinu veškerého duševního vlastnictví sdílí univerzita s firmami," říká Piercarlo Fantucci.
Další informaceVědci na vysokých školách často žijí ve světě idejí a neradi dotahují své myšlenky do konce, říká Jan Slovák, ředitel Centra pro transfer technologií z Masarykovy univerzity v Brně. A jak vypadají další důvody malé spolupráce mezi výzkumníky a fimami? Čtěte v dnešní příloze Věda a výzkum. |
